Aktuality

„Přemýšlel jsem, jak svému desetiletému synovi vysvětlit, že dárcovství je samozřejmou součástí života,“ vypráví Martin Garber-Conrad, ředitel kanadské Edmonton Community Foundation. „Nakonec jsem mu místo nějakého povídání prostě založil vlastní fond s minimálním vkladem.“ A výsledek? Chlapec je nyní dárcem, dostává děkovné dopisy, vyúčtování a rozhoduje se, kam každý rok vloží úroky z fondu. „Letos sám přišel s tím, že by chtěl podpořit děti v Africe, a protože je vášnivým fotbalistou, nakoupili jsme 25 fotbalových míčů. Byl nadšený,“ usmívá se Martin.

V Kanadě, podobně jako třeba v USA, je filantropie nedílnou součástí života. Není proto tolik překvapivé, že dárcovství se zde daří i v době krize. „Podle statistických údajů se v USA již třetím rokem soukromé dárcovství drží nad hranicí 300 miliard dolarů. Tamní firemní dárci dokonce projevili větší solidaritu a v roce 2009 navýšili své dary o 5 %,“ říká ředitel Nadace VIA Jiří Bárta.

Ani dárcovství v Čechách není krizí zasaženo tak dramaticky, jak bychom mohli očekávat. Celkový objem darů poskytnutý v roce 2009 českými jednotlivci a firmami podle údajů ministerstva financí poklesl oproti roku 2008 o 8 %. Poněkud překvapivý je ale fakt, že zásadní podíl na tomto poklesu mají individuální dárci – jedná se o celých 16 % (u firemních dárců jsou to pouze 3 %).

Zdá se tedy, že ani po více než 20 letech od sametové revoluce se u nás ještě zcela neujala kultura běžná v Kanadě či USA, kde lidé formou darů nebo i dobrovolnou prací podporují vlastní komunitu, neboť tak přirozeně a logicky zlepšují vlastní životní podmínky.

Už jste přemýšleli o závěti?

Nadace VIA se snaží takové prostředí vytvořit i u nás. Součástí jejího poslání je proto zviditelňování a propagování filantropie, a tím pádem i tématu individuálních dárců. Jedním ze způsobů je Cena VIA Bona, kterou nadace ve spolupráci s velvyslanectvím USA každoročně uděluje individuálním i firemním dárcům. Jejím smyslem přitom není automaticky ocenit nejštědřejší dárce, tedy ty, jejichž částka určená na charitu je nejvyšší – důraz je naopak kladen na odvahu podpořit inovativní projekty, na dlouhodobou podporu nebo zapojení dárce do jím podporovaného programu. Zájem neziskových organizací a firem nominovat a ukázat ostatním dobré příklady dárcovství tu rok od roku stoupá. V roce 2010 proto krizi navzdory přišlo rekordních 91 nominací.

A právě Cena VIA Bona ukazuje nové filantropické trendy, které se k nám pomalu dostávají ze západního světa. Letošním vítězem se hned ve dvou kategoriích – v Ceně pro individuálního dárce a Ceně novinářů – stal in memoriam Lubomír Kohout, který odkázal zhruba 2,2 miliónu korun dvěma neziskovým organizacím, Nadačnímu fondu Inka a obecně prospěšné organizaci La Strada. Podpořil tak vzdělávání peruánských dětí a organizaci bojující proti obchodu s lidmi.

Dar neziskovým organizacím závětí, u nás doposud poměrně neznámé téma, tak díky Lubomíru Kohoutovi vzbudil zájem médií. Ke stavu, kdy lidé nenechají svůj majetek automaticky propadnout státu (nemají-li dědice) či nějaký podíl z něj odkáží na dobročinné účely (když dědice mají), je však u nás ještě velký kus cesty.

Zajímavou možností, jíž nabízejí dárcům některé západní nadace, jsou tzv. future fonds (fondy budoucnosti). Dárce si ještě za svého života vybere podobu, jakou by jeho fond měl mít a přislíbí nadaci určitou částku či procento ze svého majetku. Takto připravený fond pak „spí“ až do chvíle, než je aktivován.

Komunitní nadace – nový hráč na poli dobročinnosti

Zakládání fondů obecně je také další oblastí, na níž pravděpodobně v blízké budoucnosti zaměří svou pozornost více českých dárců. Principiálně to znamená, že se dárce rozhodne vložit peníze do dobročinného fondu, a tak dlouhodobě podporovat vybrané téma či témata. To je ideální způsob podpory pro ty dárce, kteří by chtěli mít vlastní nadaci, ale nemají tolik času a energie, aby se její správou a kontrolou mohli naplno zabývat. Finanční prostředky tak raději svěří renomované nadaci, která je za něj spravuje.

Tento trend spojený se vznikem komunitních nadací pochází také ze zámoří a je viditelný v celé západní Evropě. Komunitní nadace totiž pomáhají dárcům nacházet vhodná témata pro dobročinnost, a umožňují jim tak „investovat“ do komunity, v níž žijí. „Komunitní nadace jsou v Evropě otázkou posledních ani ne 20 let,“ říká Jan Kroupa z nezávislého think tanku NETT a popisuje: „V Čechách máme druhou nejstarší komunitní nadaci na kontinentě, ale jinak je jich tu zatím málo. Třeba v Německu, kde začali mnohem později, jich už dnes mají přes 60. Nicméně začíná být jasné, že se budou postupně rozvíjet i u nás, protože se objevují bohatší a sofistikovanější dárci, kteří mají zájem o jejich služby.“

Mladí, bohatí a chtějí rozdávat

Prostor pro růst individuálního dárcovství je v Česku obrovský. Jiří Bárta upozorňuje: „Dnes své dary v daňovém přiznání uplatňuje pouze 2,5 % ekonomicky aktivních lidí, a to se jistě změní. Je pravděpodobné, že do 10 let budou čeští individuální dárci dávat v souhrnu více než české firmy. Ty se dnes na objemu soukromého dárcovství podílejí více než 60 %.“

O slovo se navíc hlásí noví filantropové. Přes své mládí už stihli vybudovat ekonomicky stabilní firmy a dnes přemýšlejí, jak naložit s nabytým kapitálem ve prospěch tohoto světa. I tento trend kopíruje zámoří, kde do tradičního světa filantropie vstupují tzv. noví filantropové, kteří po podnikatelském úspěchu nasměrovali svůj zájem a talent k dobročinnosti. Patří mezi ně např. Niklas a Catherine Zennström (Skype) či Jeff Skoll (eBay), u nás je dobrým příkladem Libor Malý, majitel společnosti LMC (portály jobs.cz a prace. cz), ale i mnozí další.

Nové technologie – nové cesty

Neznamená to však, že lidé, kteří mohou na dobročinnost věnovat jen malou částku, nejsou potřební. Naopak. Ideální možností je pro ně neanonymní dárcovství, kdy si vyberou jednu či více neziskových organizací, a pravidelně – měsíčně, čtvrtletně či ročně, ji obdarují. Dané organizaci tak dají určitou finanční jistotu (může počítat s určitým obnosem) a sobě pocit, že skutečně něco důležitého společně s ní dělají.

Obrovský potenciál má v tomto ohledu především internet. On-line dárcovství je ve světě stále častěji využívaným způsobem, jak podpořit dobročinnost, a to z prostého důvodu – pro obě strany, dárce i obdarovaného, je to totiž nejjednodušší cesta. Příkladem je projekt DARUJME.CZ. Stačí, aby se organizace na portálu registrovala a doložila svou existenci oficiálními dokumenty (např. stanovami), a následně získá jednoduchou platební bránu, jíž si podle svých potřeb může upravit a umístit na vlastní webové stránky. Samotný proces „darování“ pak spočívá v několika kliknutích myší.

V kontextu střední a východní Evropy patří Česká republika ke špičce v soukromém dárcovství, což dobře dokumentuje i pohled na Slovensko. Slováci ztratili daňové výhody dárcovství, protože mají daňové asignace. Lidé pouze uhradí svojí daňovou povinnost – asignují, ale nedarují. A když dárce postrádá finanční motivaci darovat, stává se soukromé dárcovství problémem. U nás je tomu naštěstí jinak. Při pohledu na filantropické prostředí např. v USA však zároveň doufejme, že bude i lépe.