Aktuality

Naší první zastávkou byly Úvaly, malé město nedaleko Prahy. Zdejší občanské sdružení Otevřené Úvaly získalo v loňském roce peníze na záchranu sochy Jana Nepomuckého z Grantového fondu ČSOB. Velmi aktivní sdružení usiluje o zlepšení kvality života v městečku, které prochází změnami v souvislosti s masivní výstavbou a nárůstem nových obyvatel. V centru Úval nás chvíli po deváté už čekal předseda sdružení Petr Borecký a zavedl nás k soše Jana Nepomuckého – tedy spíš k jámě na místě, kde socha dříve stála. Během restaurování se totiž nečekaně podařilo objevit původní barokní sokl, který si i se sochou odvezl restaurátor. Jedná se o unikátní nález a je skvělé, že se památka bude obnovovat v původní kráse. O tom, že je projekt v plném proudu a že namísto díry už zde brzy budou úvalečtí obcházet Jana z Nepomuku, nás přímo na místě ujistil sám restaurátor, pracovník památkového ústavu a ještě pan farář, s kterými jsme se v Úvalech neplánovaně potkali.

Díru po Janovi z Nepomuku zkušeným okem obhlédli i Ondřej s Martinou. Brzy již po ní nebude ani památky, neb na jejím místě bude stát zrestaurovaná socha.

Z Úval jsme pokračovali do malebných Plaňan, malého městečka s vysokou koncentrací kostelů. Se zástupcem sdružení Plaňanští zvoníci, panem Ivanem Vokřálem, jsme se setkali v bývalé židovské škole, kde díky podpoře Poštovní spořitelny sdružení připravuje výstavu o ochotnickém divadelním spolku Tyl. Ten byl v Plaňanech aktivní v první polovině 20. století a v loňském roce byl náhodně objeven jeho archiv. Na výstavě se zatím pracuje. Nejdříve bylo potřeba vyčistit nalezené dokumenty – pozvánky, plakáty, texty her – a renovovat původní kostýmy. Část exponátů jsme si mohli už prohlédnout, celá výstava bude otevřena v srpnu. Pan Vokřál nám vyprávěl o dobré spolupráci s obcí a o tom, jak doufá, že výstava probudí zájem o obnovení ochotnického divadla. Provedl nás pak po dalších památkách Plaňan a jako správný zvoník nám nakonec zazvonil i na místní zvon.

Zárodky budoucí expozice ochotnického spolku Tyl. Plaňany – město kostelů.

Další schůzku jsme si domluvili v Kolíně, kde sídlí občanské sdružení Funkeho Kolín, které v listopadu 2009 uspořádalo již osmý ročník stejnojmenného fotografického festivalu . Sdružení získalo grant z fondu Poštovní spořitelny, a mohlo tak v rámci festivalu nabídnout fotografické workshopy pro laickou veřejnost. Cílem bylo motivovat Kolíňáky, aby vyrazili do města, podívali se na něj skrze objektiv fotoaparátu jinýma očima a zachytili, jak se podoba města postupně, ale nenávratně mění. Paní Naďa Kováříková nám ukázala výsledky workshopů a stihli jsme probrat i současnou situaci v občanském sdružení, jehož aktivní členky se potýkají jak s nedostatkem času, tak s ne příliš ideální spoluprácí s partnery v Kolíně. Budeme držet palce, aby se podařilo vše vyřešit a v tradici festivalu pokračovat.

Rozmluva s paní Kováříkovou z občanského sdružení Funkeho Kolín o stejnojmenném festivalu.

Z Kolína jsme popojeli do Kutné Hory a „odpočinuli“ si na příjemném slavnostním otevření terasy na sídlišti u bývalé mateřské školy. Oblastní charita Kutná Hora získala peníze z programu „Milion pro aktivní život obce“, aby mohla úpravou terasy vytvořit zázemí pro pořádání různých kulturních a společenských akcí . V budově bývalé školy sídlí několik neziskových organizací, charita zde připravuje mimo jiné denní centrum pro seniory a v blízkosti jsou i dvě mateřské školy a dvě školy základní. Těm všem poskytne terasa a na ni navazující zahrada zázemí.

Schyluje se k slavnostnímu otevření multifunkční terasy…

Naší poslední zastávkou byla vesnička Vidice, ve které v bývalém statku sídlí občanské sdružení Stáj Hrbková Vidice. Přivítala nás Jitka Hrbková, která má na starosti chod celé stáje a zvládá toho opravdu hodně – od péče o koně přes výuku ježdění a pořádání táborů až po pořádání akcí pro veřejnost. Díky grantu z Dobročinného fondu Philip Morris ČR bylo u stáje vybudováno zastřešené posezení , které právě takovým akcím bude sloužit. Prohlédli jsme si celou stáj, pohladili koníky a přesvědčili se, že paní Hrbková se snaží, aby statek nesloužil pouze příznivcům jezdeckému sportu, ale byl místem, kde se budou setkávat i místní. Doufáme, že se jí to i díky její velké energii podaří.

Ve Vidicích je dobře.

Po sedmé večer jsme unavení, ale spokojeni s tím, co jsme viděli, dorazili do Prahy. Ondra se vrátil dokonce o rok starší, protože na služební cestě stihl oslavit svoje narozeniny.

Káča, Martina, Ondřej