VIA v médiích

Spolupráce malých obcí, jak ji znám z Francie, je v Česku v nedohlednu, říká starosta roku

25.11.2011 Byznys.iHNed.cz, HANA KEJHOVÁ
Rozhovor (nová webová stránka)

Starostou roku se stal Pavel Kašpárek z obce Úsilné v Jihočeském kraji. Podle něj je to v Česku tak, že se spíše stát snaží malé obce zrušit. Politicky to nejde, to by asi neprošlo, ale obce jsou pod velkým ekonomickým tlakem, říká.

V malých obcích je hybatelem a autoritou pro většinu lidí starosta. Ve třetím ročníku soutěže Era Starosta roku se ukazuje trend, že lidé mají dost podvodů a netransparentnosti v řízení společnosti. „Normální lidé se začínají více starat o to, aby byl v jejich obci dobrý starosta,“ vysvětluje Jiří Bárta, ředitel Nadace VIA, která je spolupořadatelem soutěže. Letošním vítězem se stal Pavel Kašpárek, který je starostou obce Úsilné v Jihočeském kraji.

Byl vybrán z 222 přihlášených starostů z celého Česka. Čím přesvědčil porotu, ale hlavně svoje sousedy, kteří pro něj hlasovali? Svůj hlas mu poslalo 194 spoluobčanů. Váží si ho zejména za péči o kulturu a podporu komunitního života. Díky jeho iniciativě byla například zpřístupněna podzemní Eliášova dědičná štola, která se stala cílem turistů i školních výprav. V obci fungují dva národopisné soubory.

Každý rok se koná v Úsilné Svatováclavská pouť, na kterou se sjíždějí i sousedé z okolních vesnic i blízkých Českých Budějovic. Místní pekařky na pouti pečou zavedou specialitu Voselské uši, protože dříve byla obec Úsilné na starých mapách značena jako Voselno. Osla mají dodnes ve svém znaku.

HN: Jste starostou na plný úvazek, nebo ještě vykonáváte jinou profesi?

Po dvou třech letech starostování jsem zjistil, že se tato práce nedá dělat jen tak bokem. Opustil jsem svoji práci a od té doby jsem starosta. Původní profesí jsem elektroinženýr. Ale v roce 1993 jsem také začal podnikat ve službách, začínali jsme s rybí restaurací v Hluboké nad Vltavou a v roce 2004 jsem tam postavil rodinný penzion.

HN: S jakou motivací jste šel dělat starostu?

Přispěla k tomu euforie těch devadesátých let. Byl jsem ve spojení s Prahou i Budějovicemi, takže jsem vozil čerstvé informace do obce. A z toho přirozeně vyplynulo, že jsme s kamarády, kolegy a sousedy dali dohromady první zastupitelstvo.

HN: Lidé jsou znechucení politickým klimatem v Česku. Jak jste přiměl lidi k pospolitosti?

Když si přečtu celorepublikové informace, tak je mi z toho špatně. Ale my si řešíme svoje problémy. Nemáme vůbec žádné stranické rozdělení. Prvních patnáct let jsme v obci řešili hlavně technické záležitosti. Takže na politikaření vůbec nebyl čas a ani to v naší malé obci neexistuje.

HN: Co všechno jste museli udělat?

Když jsem se v roce 1990 oddělili od střediskové obce, neměli jsme vůbec nic. Takže jsme z devadesáti procent zrekonstruovali místní komunikace včetně osvětlení, vybudovali plynofikace, kanalizaci a vodní rozvody. Domácnosti byly připojeny na internet. Později jsme také začali shánět různé dotace a dařilo se nám. Za 21 let se nám pro naši obec, která má rozpočet kolem tří milionů, podařilo proinvestovat 90 milionů korun.

HN: Jak vypadá život ve vaší obci?

Leží na severním okraji Českých Budějovic ve vzdálenosti devíti kilometrů. Takže v podstatě fungujeme jako jeden panelák pro Budějovice. Nabídka pracovních míst je jenom v Budějovicích. Přesto, že se objevují tendence propojit nás dohromady, tak odoláváme. Už třeba z urbanistického hlediska v územním plánu. Snažíme se zastavovat jenom to území, které nějakým způsobem obec uzavře, ale nebude ji rozšiřovat podél komunikací směřem k Českým Budějovicím.

HN: V zahraničí si hlídají, aby si obec zachovala svůj charakter a nevznikaly paskvily ve stylu ani město, ani ves...

Snažíme se hledat a zachovávat tradice. Když jsme se postarali o ten základ, tak jsme se dostali i ke komunitnímu životu a spolkům. Nyní máme 407 obyvatel. Nastala doba, kdy lidé začínají cítit větší příslušnost k obci. Našel jsem kroje z původního národopisného souboru, který před 38 lety ukončil svou činnost. Je to hodnotná záležitost, ale když někde jen visí, je to škoda. Přemluvil jsem proto své dvě dcery, aby se oblékly do kroje a šly do průvodu. Postupně se přidali další lidé. V roce 2001, v době, kdy pominuly největší investiční starosti, mohli jsme chodit po čistém chodníku, komunikace nebyly prašné, jsme se rozhodli obnovit tradici Svatováclavské poutě. Hodně přispěla k sounáležitosti sousedů.

HN: Máte ještě jedno lákadlo. Eliášovu dědičnou štolu...

Moji vrstevníci ji v dětství prolezli křížem krážem. Jenže moji rodiče byli učitelé, drželi mě zkrátka, a tak jsem tam nikdy nebyl. Jeden soused měl diapozity té štoly, jenže se časem ztratily. Tak jsem pozval jeskyňáře, abychom ji zdokumentovali a pak jsme řešili dalších pět let vlastnictví a další potřebné záležitosti.

HN: Dočkali jste se otevření?

Ano. Pozvali jsme také z Rudolfova horníky v převleku a uniformách. Zastupitelé, aby nezůstali pozadu, se oblékli do konšelských obleků, které jsme si půjčili v budějovickém divadle. Další rok v krojích začali tančit původní členové spolku Lučina. Tři páry se daly dohromady a přilákaly k tanci další lidi. Vznikl tak dvacetičlenný soubor. Dnes, když děláme pouť, tak někdo upeče prase, jíný bramboráky... Jenže už je nepeče jen pro svoje kamarády na zahradě, ale pro všechny ve vsi. Přestože všichni odjíždějí přes týden do Budějovic, tak stačí drobný impuls z úřadu a lidé z obce rádi přijdou.

HN: Kde se inspirujete, abyste šli s dobou?

Spolupracujeme se Svazem měst a obcí. Navštívili jsme například Francii, kde je struktura obcí podobná. Tam je zajímé, jak dokáží obce spolupracovat, protože jsou motivovány. V Česku je to tak, že se spíše stát snaží malé obce zrušit. Politicky to nejde, to by asi neprošlo, ale obce jsou pod velkým ekonomickým tlakem. To je vidět na rozpočtovém určení daní. Pro obce je výhodnější, když se spolčují, ne když se každá stará jen o svůj bazén a fotbalový stadion. Ve Francii obce udělají společenství, které je nějak financováno. Postaví třeba školu, školku, bazén, ale tam, kde je to nejvýhodnější a dokáží pak zajistit třeba dopravu. Fungují perfektně za mnohem méně peněz a mnohem efektivněji. To je v Česku zatím v nedohlednu