Michael Mencl se rozhodl udělat něco pro městskou část Řepčín v Olomouci, kde působil řadu let jako předseda Komise městské části. Spolu s dalšími aktivními lidmi ze spolku Naše Řepčínsko a mnoha dobrovolníky upravili během veřejných brigád plochu parčíku u Mlýnského potoka na bezpečné a přírodní místo s motýlí loukou a vodními prvky pro děti.

Od začátku do konce spolek celým procesem provázela Nadace Via, která v rámci programu Místo, kde žijeme poskytla finanční grant a služby konzultantů a konzultantek. S realizací také pomáhala zahradní architektka. Z veřejných plánovacích schůzek, do kterých se zapojili místní obyvatelé, vyšel návrh velmi pěkného parčíku plného ovocných stromů, keřů a lučních květin. Na plánovacích setkání se také vyřešila spousta drobných sporů a hlavně tím skončila řada konspiračních teorií, například kterak chce spolek u vody vybudovat komerční občerstvení apod. „Lidé nám dlouho nevěřili, že něco děláme nezištně – skutečně pro ně a bez vedlejších úmyslů,“ vysvětluje Michael.

Po teoretických seminářích a společném plánování následovala realizace pěti veřejných brigád a k tomu ještě tři menší brigády v okruhu největších srdcařů. Nejúspěšnější byla brigáda s vysazováním stromů, které se zúčastnilo zhruba 50 lidí včetně dětí. „Z celé realizace mám hodně zajímavých historek a příběhů. Asi už mi nikdo neodpáře přezdívku, kterou jsem na brigádách dostal. Když totiž sedíte na invalidním vozíku a lidé se chodí radit a ptají se, jestli je to a ono v pořádku… začnou vám dříve nebo později i nejlepší přátelé říkat pane Lorenc,“ vzpomíná Michael a připomíná slavnou scénku z filmu Na samotě u lesa. Projekt byl ukončen slavnostním otevřením, kde se promítal i časosběrný dokument od studentů univerzity. Michael a další dobrovolníci udělali ve svém okolí spoustu smysluplné a hmatatelné práce, která je za nimi vidět, a navíc se spřátelili s řadou báječných lidí, které dosud téměř neznali.

Poslechněte si celý rozhovor s Michaelem o projektu u Mlýnského potoka.