Park za kostelem sv. Kateřiny v Krásnu prošel v posledním roce díky místním lidem tak velkou proměnou, že to pozná každý návštěvník na první pohled. Na místě bývalého hřbitova, kde dříve rostlo množství náletové zeleně, teď stojí nové pódium, lavičky, skalka a dětské herní prvky. Místní lidé si během plánovacích setkání odsouhlasili také vznik meditačního labyrintu nebo malých jezírek, ve kterých se bude odrážet nebe. Během letošního roku proběhla řada brigád, kterých se účastnily desítky obyvatel všech generací. Měli jsme možnost jako občasní návštěvníci sledovat vývoj podoby parku a přitom nahlédnout do zajímavé a někdy i dramatické minulosti města i jeho obyvatel.

Když jsme do Krásna zavítali poprvé během výběru podpořených obcí, místo nás nadchlo. Nadchli nás také zdejší mladí lidé, kteří dokázali sestavit široký tým, v němž nechyběl starosta města nebo historik z místního hornického muzea. Když nám historik Josef pak vysvětloval, že chtějí obnovou parku navázat na činnost předků, mezi které samozřejmě počítají i vysídlené české Němce, začalo nám být jasné, že projekt má opravdu velmi hluboké kořeny.

V samotném parku působí na návštěvníka silný genius loci. Jsme na místě bývalého hřbitova v centru městečka, u zdi stojí renesanční zvonice a směrem od kostela se svah zvedá do krajiny k nedaleké rozhledně. Tu ale z města neuvidíte, jen tušíte, že tam někde je. Unikátní rozhledna ze 30. let 20. století je hlavním turistickým lákadlem Krásna, stavba dokonce vyhrála jedno celostátní hlasování o nejhezčí rozhlednu v republice.

Z rozhledny je vidět značná část kopcovité krajiny Slavkovského lesa, ale i mnohem širší okolí. Nejsou naopak příliš vidět blízké stopy událostí 20. století, které nutně musely ovlivnit životy místních lidí: vysídlení většiny německých obyvatel, vznik vojenského prostoru Prameny, který znamenal zničení několika vesnic i jednoho nedalekého městečka, těžba uranu, málo pracovních příležitostí v současnosti. A tak dále – jsme zkrátka v drsném kraji, který je zajímavé navštěvovat, ale těžké v něm žít. Občasnému návštěvníkovi se v Krásnu po rozhovoru s místními jeví jako těžký úkol i správa a vedení města. Vztahy mezi zastupiteli bývaly před pár lety tak vyhrocené, že došlo k několika dramatickým událostem, na které si mnozí přejí raději zapomenout.

Obnovu parku v rámci programu Místo, kde žijeme ale zvládli místní nadšenci ukázkově. Zkušená konzultantka Katka je provedla procesem plánování i přípravou brigád. Během plánovacích setkání to párkrát mezi místními zajiskřilo, ale architekti dokázali jejich požadavky přenést do návrhu řešení parku a sami přispěli zajímavými nápady. V parku si v budoucnu přijde na své každý. Pódium bude hostit koncerty, dětem poslouží přírodní hřiště, zajímavými estetickými prvky v parku jsou třeba skalka, jezírka, meditační labyrint obklopující vzrostlý buk, ale také masivní lavičky. Ty si mimochodem adoptovali místní rodiny, firmy či jednotlivci, kteří tak přispěli na jejich výrobu. Za zmínku stojí také velmi vydařený vizuální styl pozvánek na akce, triček, tašek a dalších propagačních předmětů.

Vedení města projekt podporovalo a bude v tom pravděpodobně pokračovat i v dalších letech, kdy dojde třeba i na opravu zvonice a zřízení galerie v jejím interiéru. Během jedné brigády jsme měli možnost do zvonice nahlédnout a moc se nám v prostoru mezi mohutnými dřevěnými trámy historické nosné konstrukce líbilo.

Brigády ostatně výrazně přispěly k úspěšnému dokončení naplánovaných prací. Do prací v parku se zapojily všechny generace, na brigády chodily desítky lidí a zejména ti největší srdcaři z projektového týmu mohou za to, že se vše stihlo do slavnostního ukončení první etapy parku.

Během slavnostního ukončení první etapy parku jsme zaznamenali i pár kritických ohlasů. Není proměna příliš radikální? Neztrácí park svého ducha? Nezapojila se nakonec jen hodně malá část místních lidí? Na tyto otázky je nyní složité odpovědět. V mysli občasného návštěvníka ale převládá spíše pocit naděje. V Krásnu si zažili v minulosti své a na společné obnově veřejného prostoru ve městě se dá rozhodně do budoucna stavět. Minimálně část místních nadšenců také vědomě navazuje na činnost učitele Oskara Hubla, který s parkovými úpravami začal v období mezi světovými válkami.

Při slavnostním ukončení první etapy obnovy se nám dostalo od místních pocty. Mohli jsme společně s nimi zasadit lípu, která bude Stromem svobody. Z této pocty ale vyplývá i závazek: budeme se muset o strom alespoň symbolicky starat a Krásno navštěvovat. Na to se těšíme, protože je nám jasné, že v parku se budou dít ještě zajímavé věci.

Za občasné návštěvníky Krásna z Nadace Via sepsal Vladimír Mikeš. Fotky níže jsou od Anny Šolcové a Mikuláše Karpety (fotka s hráběmi).