Léto přeje stavbám a budování, v našem dnešním článku vám proto ukážeme odvážlivce, kteří se díky podpoře našich dárců mohli vrhnout do větších či menších staveb a renovací.

V malé vesničce na hranici CHKO Český kras a doslova pár metrů od Prahy se ve vysoké kamenné zdi skrývá zvláštní poklad – kaplička ve zdi. Kdysi prý sloužila i jako šatlava. O kapličku léta nikdo nepečoval a zanedbaná je i zeleň v jejím okolí. Místo je přirozenou křižovatkou pěších tras v obci a mohlo by sloužit i jako prostor pro setkávání nebo menší kulturní akce. Vladana Šrámková, místní výtvarnice s velkým srdcem, se společně se sousedy rozhodla kapličku zrenovovat a upravit i její okolí. Zdi bude zdobit mozaika podle Vladanina návrhu, plánují i dvě terásky, kde společně vysadí okrasné rostliny. V plánech myslí i na hospodaření s vodou, terásky budou zachycovat a vsakovat dešťovou vodu.

Kosořští mají před sebou ještě hodně práce a my jim držíme palce, ať se dílo podaří. Pokud rádi jezdíte na výlety do Českého krasu, zajeďte se podívat i na kapličku, třeba zrovna zastihnete paní Vladanu při práci na mozaice.
Projekt jsme podpořili ve spolupráci s Českou spořitelnou v programu Dokážeme víc.

Vyplňovat prázdná místa

Naše další návštěva nás zavedla na židovský hřbitov v Hřivčicích. Čekal nás další příběh lidské vůle, vize a vytrvalosti, která má sílu pohnout když ne skálou, tak v tomto případě minimálně kameny. Architekt Ivo Suslik, rodák z nedaleké Peruci a člen Spolku na obnovu židovských památek, tu s podporou odborníků i dobrovolníků udržuje pietu místa, které bylo od padesátých let vytrvale ničeno a rozkrádáno, což se bohužel netýkalo pouze zdí, ale i náhrobků. Při své práci narovnávají nejen vyvrácené náhrobní kameny, ale i staré křivdy, a tím vracejí místní paměť.

Pan Suslik dostal své křestní jméno po peruckém rodákovi Ivo Rosenbaumovi, který jako desetiletý zahynul v koncentračním táboře. I proto to tu má, jak říká „na starost“. Vedle postupné obnovy náhrobků na hřivčickém hřbitovu znovu postavili obvodovou zeď a v původní haře (márnici) umístili tabuli se jmény a mapou hrobů, které se podařilo identifikovat, a také pomník In memoriam padlým z Peruci, kteří na hřbitově pohřbeni nejsou. Pomník pan architekt Suslik sám navrhl a v Peruci inicioval také umístění tří kamenů zmizelých, právě za rodinu Rosenbaumových.

Spolek se věnuje také osvětě, pořádá koncerty a vydal knihu o historii zdejšího židovského obyvatelstva. Pak Suslik je člověk-kniha, poutavě popisuje křivdy, které potkaly zdejší společenství a zničily soužití českého, židovského a německého etnika a ve vztahu k tomu českému zazní nejedna ironická poznámka. Odpovědi na některé otázky ale nemohou být stručné ani jednoduché. Věci mají svoje příčiny a následky a vztahy mezi nimi nelze opomenout. Vyprávění přesto spěje k jasné pointě. Má smysl se snažit vyplňovat prázdná místa.

A jaké jsou další plány pana Suslika a Spolku na obnovu židovských památek? Malé cíle nečekejte. V hledáčku mají obnovu zchátralé synagogy v Lounech.

Kaplička jako maják

Město Fulnek má několik městských částí a při renovaci kaple sv. Anny spojili síly sousedé ze dvou z nich, Lukavce a Děrného. Obě místní části jsou spíš malými vesničkami, které žijí bohatým sousedským a spolkovým životem a lidé v nich rádi dodržují tradice a pečují o své okolí.

Kapli prý jejich předci založili z vděčnosti. Říká se, že když na Lukavec táhli Švédi, padla taková mlha, že se do Lukavce nedostali. V lukavecké kronice ale najdete i jinou verzi: „Za tatarských válek ve 13. století vojska tatarů ničila vše, co se jím postavilo do cesty, a tak také obyvatelé tehdejšího Lukavce, kde snad stálo jen několik chalup, utíkali před zuřícím tatarským vojskem a u zmíněné kaple sv. Anny se utvořila hustá mlha a tak obyvatelé ušli pohromě tatarského vojska, proto na památku byla na tomto místě postavena kaple.” Pravděpodobná (ale méně zábavná) verze je uvedená ve farních záznamech, kapli postavila obec a zasvětila ji své patronce sv. Anně.

Ať už to bylo jakkoli, kaple sv. Anny je pro místní srdeční záležitostí. Jedná se totiž o místo, kam rádi vyráží na procházky, kde si mohou posedět na lavičkách a popovídat se sousedy. Kaple stojí na kopci uprostřed luk a polí. Je vidět z mnoha různých míst a stejně tak je od ní krásný výhled na Beskydy a blízké okolí. Díky úsilí spolku K pramenům a dobrovolníkům z Lukavce a Děrného (a také díky našim dárcům) teď může dál zářit do kraje jako ochranný maják a dělat radost i dalším generacím.

Nalákali jsme vás? Rádi byste si vyzkoušeli nějakou menší akci u vás v obci? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více.