Pět obnovených cest, téměř tři stovky nově vysazených stromů a keřů nebo tři a půl kilometru travou osetých cest. To je jen výběr z bilance spolku Letorost, který od roku 2021 pečuje o krajinu a životní prostředí v okolí malé vinařské obce Boleradice v Jihomoravském kraji. Jak to, že práce postupují tak rychle kupředu? „Máme skvělou komunitu. Když jsme obnovovali cestu k Císařské studánce, přišlo na brigádu 120 místních lidí. To je na obec, která nemá ani tisíc obyvatel, dost neuvěřitelné číslo,“ usmívá se Jiří Víteček ze spolku Letorost. Boleradičtí už se chystají na další projekt, a to obnovení Parčíku Pastýřská na východním okraji obce. Ten naváže na cestu K Císařské studánce, a i díky podpoře Nadace Via a společnosti Hornbach tu už v tomto roce vznikne místo pro setkávání, vzdělávání i zábavu. 

Pojďme to vzít úplně od začátku: proč vznikl spolek Letorost? 

Nejprve jsme byli jen skupinka nadšenců, kterým bylo líto, že se tady od nás z Boleradic nedá dostat do okolní přírody ani do okolních obcí jinudy než po hlavní asfaltové silnici. Věděli jsme přitom ze starých map, leteckých snímků i z vyprávění pamětníků, že tady v minulosti byla spousta malých polních a lesních cestiček. Tyto cesty jsou v katastrálních mapách do dneška zaznamenané. A tak jsme si říkali: proč je neobnovit? Asi rok poté, co jsme nad tím uvažovali, jsme založili spolek Letorost.  

Aby mohli členové spolku Letorost krajinu udržovat i dlouhodobě, založili na Darujme.cz sbírku na pořízení traktůrku – přispět na ni můžete do konce července tady.

Když mluvíte o skupince nadšenců: stála na začátku parta kamarádů nebo sousedů?  

Ne. Všichni pocházíme z Boleradic, ale naše složení je velice rozmanité. Máme členy všeho věku. Od malých dětí, kteří jsou ve spolku s rodiči, přes dvacátníky a třicátníky, střední generaci až po členy, kteří jsou dnes v důchodovém věku.  

Zaujalo mě, že působíte v relativně malé obci, která má pouhých 950 obyvatel, ale na vaše akce chodí pomáhat kolem stovky místních lidí. Jak to děláte? 

Když pořádáme nějaké brigády, tak vždycky zveme všechny lidi z obce a z okolí i naše příznivce. A má to ohlas: například když jsme obnovovali cestu k Císařské studánce, přišlo nám na pomoc 120 místních občanů. To je na obec, která nemá ani tisíc obyvatel, dost neuvěřitelné číslo. Jak to děláme? Máme prostě skvělou komunitu, skvělé lidi, kteří nás od začátku podporují. 

Jak vás místní v začátcích podpořili?  

Když jsme v roce 2021 vznikli a obnovovali první, tzv. Nikitěnkovu cestu, potřebovali jsme získat finance na materiál, na stromky, na geodetické vytyčení a tak dále. Uspořádali jsme sbírku a místní nám opravdu hodně přispěli. Viděli, že to, co děláme, je skvělá věc, která slouží všem –dětem, turistům, cyklistům. Podpořili nás nejen finančně, ale i tím, že pak přišli i na brigádu. Hodně pomohlo i to, že každý strom má svého patrona. 

Počkejte, co to znamená, že má strom svého patrona?  
To je moc hezká věc, díky které máme také velkou podporu místních. Každý strom má svého patrona: občas je to jednotlivec, občas celá rodina, někdy třeba jiný místní spolek. Máme i několik stromů, které někdo věnoval zesnulému příbuznému. Každý strom tak má i svůj příběh a rodinu či jednotlivce, který jej na brigádě pomohl zasadit, a má tak k nově vzniklému místu pevnější vztah. Myslím si, že tohle je skvělá myšlenka, která může inspirovat i ostatní spolky nebo obce v podobných projektech. 

Od roku 2021 jste obnovili už pět míst v obci. Co rok, to jeden projekt. Díky čemu se vám daří být takhle produktivní?  

Především nás to baví. Vidíme, že to, co děláme, má smysl. Lidé díky nám mohou vyrazit do přírody, do lesa. Spousta našich cest vede k zajímavým místům, třeba k chráněným oblastem nebo po stopách bratří Mrštíků, spisovatelů, kteří žili a tvořili v sousedních Divákách. Klíčové přitom je, že máme podporu z vedení obce, která je zároveň majitelem pozemků. Také nás ale hodně těší to, že kromě lidí pomáháme i místní krajině. Ta zde má opravdu hodně problémů. 

S jakými problémy se dnes krajina v okolí Boleradic potýká?  

Místní krajina se potýká především s problémy spojenými s intenzivním zemědělstvím, například s erozí. Každý velký déšť spláchne úrodnou hlínu z polí na silnice a zahrady a cesty jsou pak plné bláta. Zároveň je tu stále menší a menší biodiverzita. Babičky a dědečkové nám vyprávěli, kolik zde dřív žilo zvířat: ptáků, hmyzu, motýlů. Dnes je to úplně jiné, spoustu druhů už úplně vymizelo – třeba křepelky. Chtěli bychom pomoci jejich navrácení.  

Jak může Letorost přírodě pomoci?  

Když jsme se dříve procházeli po poli, viděli jsme jen velký lán, kde nic nezpívá, nic nelétá. Dnes už je to i díky naší výsadbě stromů a keřů jiné. Přírodě pomáháme i konkrétní skladbou dřevin, které jako spolek v okolí vysazujeme. Například cestou k Císařské studánce jsme vysadili několik desítek oskeruší, což je v dnešní době téměř neznámá odrůda listnatého ovocného stromu. Přitom tady na jižní Moravě rostly oskeruše odnepaměti, jsou spjaté s Břeclavskem. Místním se proto moc líbilo, že tyto původní ovocné druhy vracíme zpátky do krajiny. 

V tuto chvíli už chystáte další projekt, a to obnovení Parčíku Pastýřská. Je pravda, že tento nápad vzešel od místních občanů?  

Ano, s Letorostem obnovujeme především cesty mimo obec, v extravilánu. Doslechli jsme se ale od našich sousedů, že by bylo skvělé, kdybychom udělali něco blíž, co by bylo vhodné třeba i pro starší lidi, kteří už se nemohou dostat dál do kopců nebo lesů. Ten nápad se nám hrozně zalíbil. Říkali jsme si, když nás místní tolik podporují, udělejme jeden rok něco, co nebude z naší hlavy, ale co skutečně vzešlo od nich. 

Jak si můžeme místo budoucího parčíku představit?  

To místo bezprostředně navazuje na naše obnovené cesty. Končí tu zástavba a v této části obce dosud není žádné místo pro setkávání, žádné hřiště, ani nic podobného. Přišlo nám proto jako skvělý nápad prostor trošku zvelebit a upravit, aby místo mohlo sloužit dětem, seniorům, ale i turistům. Aby tu lidé mohli trávit volný čas, aby si tu mohli sednout, odpočinout, děti si tu mohly zahrát nějakou hru a třeba se i něco dozvědět.  

Prozradíte, jak se prostor i díky grantu Nadace Via a Hornbachu promění?  

V místě, které nejprve terénně upravíme, chceme vysadit asi tři desítky původních keřů naší přírody. Díky předchozím projektům už máme zkušenost, že ostrůvky s keři budou tvořit přirozený předěl. Dále tu plánujeme vysadit asi pět ovocných stromů, opět starší místní odrůdy. Samozřejmostí je travní osivo, aby byl parčík hezký na pohled a pohodlný na údržbu. A těšíme se na dřevěné prvky, které budeme moct díky grantu do parčíku pořídit. Máme vymyšlené napůl herní a napůl edukační tabule, například zvukové pexeso nebo tabuli věnovanou včelařství. Minimálně tu poslední tabuli bychom chtěli udělat svépomocí. 

Vážně? 

Ano. U nás v Boleradicích máme skvělé řemeslníky, kteří nás od začátku podporují. Pomáhali nám dělat rozcestníky, naučné tabule, lavičky. Ve spolupráci s nimi bychom proto nyní chtěli do parčíku vyrobit kromě laviček i edukační tabule.  Shodou okolností právě v místě parčíku, na začátku cesty K Císařské louce, má patronát nad svým stromem, první vysazenou osekruší, dětský včelařský kroužek. Na toto místo občas chodí, kontrolují (nejen) svůj strom, zalévají jej apod. Přišlo nám to jako krásné propojení, že bychom jim tam dali ceduli, která by byla určena právě včelařství.  

V jaké části projektu se právě nacházíte? 

Parčík už máme geodeticky vytyčený a máme i plán toho, co bychom chtěli pořídit. Díky tomu, že jsme se před pár týdny dozvěděli, že jsme získali grant, si budeme moct se spolkem odsouhlasit všechny detaily a pustit se do toho.  

Už se ví, kdy budete chtít parčík slavnostně otevřít?  

Rádi bychom ho otevřeli ještě letos.  

Co vám dělá v Letorostu největší radost? Asi to nemůžete říct za celý spolek, ale aspoň za vás osobně… 

Já mám vždycky hroznou radost, když se po našich cestách procházím a potkávám tam lidi, kteří ty cesty využívají. Mám radost z toho, že vyrazí ven, že se začnou trošku víc zajímat o krajinu kolem obce. Díky našim informačním a naučným cedulím se dozví informace, které třeba dosud nevěděli. Nejen o historii místa, ale i o tom, co dělá náš spolek dělá nebo co je v přírodě zajímavého.  

Co plánujete dál? Jaký je váš sen v Letorostu?  

Máme sen, který máme v hlavě už od té doby, co jsme spolek založili. A to je propojit dvě sousední obce Boleradice a Morkůvky polní cestou, aby lidé nemuseli chodit po asfaltce. Není to úplně příjemné mezi těmi auty. Víme, že projekt podporuje vedení obou obcí, už jsme s nimi měli jednání. Také lidé by o to měli zájem – naše dvě obce k sobě mají blízko. To už by ale byla hodně, hodně náročná cesta jak na realizaci, tak hlavně na údržbu. 

Když mluvíte o údržbě, na Darujme.cz právě probíhá kampaň, kde vybíráte peníze na traktůrek… 

Ano, byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo vybrat prostředky na pořízení techniky. Čím víc cest jsme obnovili, tím více nás zaměstnává jejich údržba. Je to pravidelné zalévání vysazených stromů, prořezy, zásahy proti škůdcům. Dosud jsme všechno obstarávali s naší vlastní technikou, kterou jsme měli doma, ale ta už v kilometrech cest a stovek stromů nedostačuje. Zároveň víme, že bez této techniky nejsme schopni realizovat další projekty, protože bychom se o cesty prostě nestíhali starat. Technika by nám extrémně pomohla. 

I když budete mít nejlepší techniku, pořád musíte projektům věnovat svůj čas. Zajímá mě, jak se vám daří kloubit zaměstnání s touto už poměrně extenzivní komunitní prací?   

Je to koníček jako každý jiný. Když člověka něco baví, tak si na to čas prostě udělat musí. Já pracuji jako softwarový inženýr v Brně. Protože trávím dost času u počítače, tak když se dostanu ven do přírody, je to pro mě relax a myslím si, že to tak má hodně lidí. Když vidíme, že naše stromy krásně rostou, že tam létá spousta včel, spousta hmyzu, že po našich cestách chodí lidé, že je využívají cyklisti, děti i pejskaři, tak nás to vždycky úplně nabije.  

Jiří Víteček je zakládajícím členem spolku Letorost, který v okolí Boleradic obnovil řadu zaoraných cest a vysadil téměř tři desítky stromů a keřů. Je autorem Nebeských Boleradic. Vystudoval biomedicínské inženýrství a bioinformatiku, dnes se věnuje softwaru pro elektronové mikroskopy. Ve volném čase rád cestuje, fotí a tráví čas v přírodě. 

Rozhovor připravila Anna Slaninová.

Chcete více inspirace? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více. 

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme.