Rádi si u nás čtete o sousedských projektech, sympatizujete s nimi, ale zatím jste nenašli odvahu zkusit rozjet něco takového i ve své komunitě? Máme pro vás druhý díl z naší série. Vyzpovídali jsme tři zkušené komunitní hybatele, aby nám prozradili, jak začínali se sousedskými aktivitami. Šimon Fiala z Přátel nuselských schodů, Magdalena Špeldová ze spolku Koukol v obilí a Jitka Tůmová ze Spolku pod Studencem popisují, jaké cesty vedly k tomu, že začali hýbat svou komunitou. Jak se podle nich do sousedského života nejlépe zapojit? Co jim na jejich cestě pomohlo? Co museli překonat? A co by dnes udělali jinak?

Přístup druhý: „Když někam přijdete s otevřenou náručí, lidé vám to vrátí,“ říká Magdalena Špeldová z úspěšného spolku Koukol v obilí.

Magdalena Špeldová začala s komunitními projekty tak jako řada maminek – kvůli svým dětem. „Chtěla jsem, aby se děti zapojily do nějakých aktivit, aby poznaly děti v okolí, sousedy,“ říká. Společně s dalšími maminkami založily ve Volfarticích spolek Slunovrat, jehož cílem bylo dělat pro děti něco navíc. „Nenaplňovalo mě to. Chtěla jsem si jít svojí cestou,“ vysvětluje hybatelka, která později založila vlastní spolek Koukol v obilí.

„Našla jsem se v tématu obnovy starých zvyků a tradic, jako je předení lnu na kolovratu, draní peří nebo sbírání léčivých bylin. Uvědomila jsem si, že to je moje téma, za kterým chci jít a které chci komunitě předávat.“
Magdalena Špeldová.

Jaké jsou Magdaleniny rady pro začínající hybatele?

1. Vyberte si. Ještě, než začnete, doporučuji si ujasnit, čím se chcete zabývat. Musí to být téma, které máte opravdu rádi, abyste byli schopni ho předávat dál. Dříve jsem organizovala kulturní akce pro děti, ale nenaplňovalo mě to. Pak jsem se našla v obnově činností, které dělaly naše prababičky. Zrovna dnes jsme měli workshop a večer pořádáme svatojánskou noc. Dělám to už třináctým rokem a baví mě to doteď.

2. Největší odvaha je začít. Člověk nemusí začínat s tím, že udělá něco obrovského. I my jsme na první akci měli jen dvacet lidí. Nechte to plynout.

3. Naberte zkušenosti v menším měřítku. Postupujte po malých krůčcích. Vůbec nevadí začít s vaší aktivitou nejprve jen s nějakou menší skupinou, třeba spřátelených sousedů. Uvidíte, že postupně se to samo nabaluje.

4. Až budete rozhodnuti, čemu se chcete věnovat, založte si spolek. Doporučila bych vám mít nějakou právní formu. Jako neziskovka jsme si mohli snáze sáhnout na malé dotace od města, kraje nebo ministerstev. A v tu chvíli je skvělé, když už za sebou máte minimálně roční činnost, kterou můžete v žádostech o granty vykázat.

5. Buďte otevření tématům. Vaše činnost se může v čase proměňovat, a tak se ji snažte definovat co nejšířeji. Jiné zájmy budete mít, když máte malé děti, jiné ve čtyřiceti, a ještě jiné v padesáti letech.

6. Buďte otevření spolupráci. Ve svém okolí můžete potkat lidi, kterým není lhostejné místo, kde žijí. Sdílejte s nimi své vize. Já jsem například kdysi ve Volfarticích zašla na pivo se sousedy – hasiči. Povídali jsme si a vznikla z toho úplně spontánně skvělá společná akce dne dětí.

7. Dejte ostatním možnost se vyjádřit. Jsem člověk, který s věcmi hýbe a dokáže lidi kolem sebe nadchnout. To je můj dar, který můžu využít. Zároveň ale vím, že je důležité, abych dávala druhým prostor k tomu, aby mohli říct, co by chtěli dělat oni. Když se lidé do vašich akcí zapojují, musí mít i oni možnost se k nim vyjádřit.

8. Zajděte na pivo se spolky z vašeho okolí. V Novém Boru, kde sídlíme, máme partičku neziskovek, které spolu komunikují. Jednou za půl roku se sejdeme všichni na pivo a sdílíme naše plány, cesty, vize, abychom se doplňovali a nekonkurovali si. Jelikož jsme i sociální podnik, scházíme se pravidelně i s ostatními sociálními podniky v Libereckém kraji.

9. Myslete na sebe. Je důležité při vší komunitní práci nezapomenout na sebe. Zapojte se do nějaké podpůrné skupiny. Já jsem se například zúčastnila skvělého programu České spořitelny Silnější hybatelé. S partičkou lidí z programu se stále scházíme, řešíme podobné věci a podporujeme se. Každý má nějaký nápad nebo zkušenost, kterou může s ostatními sdílet. Díky tomu víme, že na to nejsme sami.

10. Běžte do toho s otevřenou náručí. Komunitními projekty se zabývám už dvacet let a za tu dobu jsem zjistila, že když člověk někam přijde s otevřenou náručí, lidé mu to vrátí. Magdalena Špeldová se dnes usadila v Novém Boru, kde otevřela nový komunitní prostor Jedno • duše • lázně . V budově bývalých městských lázní sídlí nejenom její environmentální podnik Mýdlárna Koukol, ale i jógové studio. „V životě jsem necvičila jógu, jsem člověk, který běhá po lese a jezdí na kole. Jak jsme se ale v okolí začali poznávat a mluvili o věcech, objevila se Linda, která dělala jógu a se kterou teď prostor sdílíme,“ usmívá se úspěšná hybatelka.

„Člověk musí být otevřený, protože někdy najde parťáka i tam, kde to nečeká.“ Magdalena Špeldová

Chcete si přečíst víc? Podívejte se na příběh Šimona Fialy nebo Jitky Tůmové ze Studence.

Chcete více inspirace? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více. 

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme. 

Za text děkujeme Anně Slaninové