Jak to dopadne, když se historie potká s moderními komunitními iniciativami? Na to se můžeme podívat díky aktivitám místních spolků a obyvatel ze čtyř různých míst Karlovarského a Plzeňského kraje. S podporou Nadace Via v těchto regionech ožívají i některá již zapomenutá místa. Ve Slavkovském lese si lidé připomínají zaniklý kostel, na Horách Matky Boží dávají oživnout hornické historii na Šumavě, v Chodovské Huti zakládají nový sad s tradičními odrůdami a v Nýrsku se snaží zachránit historické Lesní divadlo z roku 1934. Přečtěte si příběhy aktivních Čechů, kteří mění k lepšímu místo, kde žijí.

SLAVKOVSKÝ LES: ZANIKLÝ KOSTEL V BÝVALÉ ČISTÉ SE ZNOVU PROBOUZÍ K ŽIVOTU

Příběh oživení zaniklého kostela v bývalém hornickém městě Lauterbach Stadt / Čistá ve Slavkovském lese se začal psát v roce 2012. „Tehdy jsme poprvé přesněji lokalizovali polohu kostela, odstranili černou skládku i nálet invazního bolševníku ztepilého a pozvali loketského faráře,“ vzpomíná Filip Prekop ze spolku Terra incognita, který pečuje o pohraniční kulturní památky. „Kostel považujeme za symbol celého města, které si během více než 500 let vydobylo centrální význam, přežilo třicetiletou válku a dokázalo se v 19. století přizpůsobit změně hospodářských podmínek. Zaniklo nakonec nedůstojným a zbytečným aktem – uplatněním kolektivní viny vůči národnostní menšině,“ upozorňuje Filip Prekop.

Spolek Terra incognita se po roce 2018, kdy pozemek dostal do svého vlastnictví, pustil do terénních úprav a konzervace zbytků severní obvodové konstrukce kostela, který byl spolu s dalšími stavbami města v 50. letech zničen buldozery. „Díky grantu od Nadace Via jsme mohli pokračovat v ručním skládání zdiva severní obvodové zdi a zároveň vytřídit část suti v okolí kostela, kterou jsme následně využili při obnovných pracích,“ upřesňuje Filip Prekop. „Ačkoliv jsou naše práce postupné, změna už je patrná, zejména při porovnání fotografií z různých let. Z neprostupné džungle bolševníků se stalo místo, kde si dnes lidé mohou ve stínu stoletých stromů rozprostřít deku a uspořádat piknik. To považuji za velký posun. A myslím, že naše snažení působí inspirativně – ukazuje, že je důležité o tíživých tématech mluvit a že i neutěšený stav se dá změnit,“ uzavírá Filip Prekop.

HORY MATKY BOŽÍ: DÍKY OBNOVENÉ NAUČNÉ STEZCE OŽÍVÁ HORNICKÁ HISTORIE

„Všichni jsme cítili smutek z toho, jak se pomalu vytrácí povědomí o hornické historii Hor Matky Boží, kdysi hrdého městečka se statusem královského horního města,“ vzpomíná Filip Samko, předseda Spolku Horníků na Horách Matky Boží, jak vznikl nápad zmodernizovat zanedbanou hornickou naučnou stezku v obci, která má velmi bohatou historii. Hory Matky Boží získaly v roce 1522 status horního královského města, a to od samotného krále Ludvíka Jagellonského. „Bohužel poměrně brzy šla těžba zlata a stříbra do útlumu, a tak se městečko nestihlo rozrůst jako jiná horní královská města. Přesto se tu dodnes zachoval pravoúhlý systém ulic, který je typický pro středověké městské plánování. Dnes jsme jedním z nejmenších horních královských měst v celé Evropě,“ pyšní se předseda spolku.

Díky grantu Nadace Via mohl spolek investovat do výroby nových informačních tabulí. „Velkým přínosem bylo i to, že jsme díky nadaci dostali možnost představit náš projekt osobně panu prezidentovi při jeho návštěvě Plzeňského kraje. To nám pomohlo dostat naše úsilí do širšího povědomí,“ vysvětluje Filip Samko. Spolek už na všech zastaveních stezky zabetonoval nové stojany pro tabule a vyčistil okolí od náletových dřevin. Zaměřil se také na opravu repliky rumpálu. „Do brigád se aktivně zapojili všichni členové spolku a jejich rodiny. Přidali se i naši přátelé, sousedé a další dobrovolníci z okolí. Celkem pomáhalo více než 40 lidí, což je úžasné číslo, vezmeme-li v potaz, že v naší osadě žije jen asi 80 obyvatel,“ raduje se předseda spolku. Nyní čeká horníky ještě osazení tabulí a instalace důlního vozíku. Oficiální otevření plánují na červen příštího roku. „Připravujeme velkou kulturní akci s názvem Hornický den na Šumavě. Během ní slavnostně otevřeme stezku a požehnáme novému hornickému praporu. Všichni jste srdečně zváni!“ láká Filip Samko.

CHODOVSKÁ HUŤ: ZALOŽENÍM OBECNÍHO SADU MÍSTNÍ PODPOŘILI NEJEN PŘÍRODNÍ ROZMANITOST, ALE I SOUSEDSKÝ ŽIVOT

Chodovská Huť je jednou z několika menších historických vesnic, které spadají do správy obce Tři Sekery na Mariánskolázeňsku. „Jsme malá vesnice, která byla založena v 17. století pro chudé horníky. V dobách své největší slávy byla v naší vesnici škola, dva mlýny a tři hospody. Vesnice žila vlastním životem, měla svou svébytnost a její obyvatelé žili v sousedství, se kterým se mohli identifikovat. To je bohužel minulostí. Dnes nemáme ani pořádné místo pro setkávání obyvatel,“ vysvětluje Pavel Jaška ze skupiny Příroda Třísekerska, proč se rozhodl založit obecní sad. „Chtěli jsme dát místním možnost, aby v obci jen nebydleli, ale aby tu skutečně žili,“ říká Pavel Jaška, který se živí jako zoolog a ochranář. Důležitý proto pro něj byl i ekologický aspekt projektu. „Staré sady vnímám jako centrum přírodní rozmanitosti. Když se dělají dobře, mohou se stát místem pro život dnes ubývajícím druhům živočichů, jako jsou opylovači nebo polní ptáci,“ upozorňuje přírodovědec.

Díky grantu od Nadace Via mohli místní ve spolupráci s obcí nakoupit sadbu a materiál na ochranu stromů a vloni na podzim sad založit. „Na akci se sešlo dvanáct lidí ze všech koutů Třísekerska. Během jediného dne jsme zasadili všech třicet stromů (jabloní, třešní, slivoní a hrušní) a čtyřicet převážně plodonosných keřů (hlohy, dříny, bezy, růže, angrešty, rybízy, ale i exotičtější muchovníky, komule Davidovy nebo zimolezy kamčatské),“ vyjmenovává Pavel Jaška, který se nejvíc těší na to, až budou do sadu jednou chodit ochutnávat ovoce jeho děti nebo děti jeho kamarádů. „O sad se musí pravidelně celoročně pečovat. Pokud se ale kolem vytvoří komunita místních, kteří si sad vezmou za svůj, máme téměř vyhráno,“ uzavírá Pavel Jaška.

NÝRSKO: PODAŘÍ SE ZACHRÁNIT HISTORICKÉ LESNÍ DIVADLO Z ROKU 1934?

Historickému Lesnímu divadlu v Nýrsku, které se nachází na místě bývalého lomu pod zříceninou hradu Pajrek, hrozí prodej. „Je to unikátní kulturní prostor s přírodní kulisou a bohatou historií. V době svého vzniku pojalo až 1 400 diváků a pyšnilo se technickými vymoženostmi, jako bylo propadliště, orchestrální prostor a podchody pod jevištěm. To, co dělá Lesní divadlo opravdu výjimečným, je jeho poloha – obklopené lesem, přirozeně zakomponované do krajiny, s atmosférou, která diváky doslova pohltí,“ vysvětluje David Křížek ze spolku Nýrsko ŽIJE, proč se zasazují o zachování Lesního divadla pro veřejnost. Město bohužel odmítlo divadlo odkoupit kvůli vysokým nákladům na koupi i rekonstrukci. „Majitelé už hledají kupce a není zaručeno, že nový vlastník zachová veřejný přístup. Tím pádem by mohlo dojít k nenávratné ztrátě tohoto jedinečného veřejného kulturního dědictví,“ upozorňuje David Křížek.

Spolek Nýrsko ŽIJE získal na projekt záchrany Lesního divadla grant od Nadace Via. „Tato podpora pro nás byla klíčová – nejen finančně, ale především morálně. Ukázala nám, že náš boj za veřejný prostor má smysl a že v tom nejsme sami. Pomohla nám nastartovat kampaň a dodat jí vážnost v očích veřejnosti i politických představitelů,“ říká David Křížek. Spolek chce získat minimálně 1500 podpisů pod petici, v níž žádá, aby vedení města Nýrsko zahájilo jednání s vlastníky a podniklo konkrétní kroky k odkoupení Lesního divadla a apeluje na město, aby zajistilo, že divadlo zůstane veřejně přístupným místem pro kulturu a komunitní život. „Mám radost z toho, kolik lidí se do kampaně zapojilo. Když jsem na akci Spolek vaří, Nýrsko paří viděl, jak si lidé napříč generacemi společně užívají hudbu a sdílený prostor Lesního divadla, věděl jsem, že právě to je smysl naší práce. Ukázalo se, že lidem na místě, kde žijí, opravdu záleží,“ dodává David Křížek.

Chcete více inspirace? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více. 

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme. 

Za text děkujeme Anně Slaninové