Vůně čerstvého chleba, mazanců nebo koláčků už dnes nepatří jen do domácích kuchyní. Stále častěji se line z obecních pecí nebo komunitních center. Tak třeba v jihomoravských Židlochovicích si pečou vlastní koláčky na obecní slavnosti, v Brázdimi nedaleko Prahy zase využívají obecní pec k pečení kváskového chleba z místní mouky a v Bílé Vodě na Jesenicku se letos poprvé těší na společně upečené velikonoční mazance. Díky podpoře Nadace Via po celé republice ožívají místa, která ukazují, že jídlo je často tím nejzábavnějším způsobem, jak rozhýbat komunitu a prožívat radost ze skutečného sousedství. 

Židlochovice: „Pečeme společně tak, jako to dělaly naše babičky“ 

Když chtěli sousedé z malebných jihomoravských Židlochovic před pár lety objednávat koláčky na jednu z komunitních akcí a zjistili, jak nákladné by to bylo, napadlo je: „A proč si je vlastně neupečeme společně?“ Iva Šebestová z komunitního spolku Kanava vypráví, jak k tomu došlo: „Vzpomněli jsem si na dobu, kdy se při přípravě nějaké slavnosti sešly ženy z rodiny nebo sousedky, každá přinesla svůj recept a suroviny a společně napekly, co bylo potřeba. Nebyla to jen práce, ale i radostné setkání. Chtěli jsme tuto atmosféru znovu oživit – vrátit se k tomu, jak to dělaly naše babičky. Vytvořit prostor, kde se lidé potkají, popovídají si, předají si zkušenosti a společně připraví něco dobrého pro ostatní,“ říká. Díky grantu Nadace Via si židlochovičtí mohli do spolku před dvěma lety pořídit nejen dvě pečicí trouby, ale i dostatek pečicích plechů, vestavné skříňky a základní suroviny do začátku.  

Společné pečení dnes stmeluje komunitu ještě víc, než iniciátoři projektu čekali. „U jednoho stolu se potkávají děti, mladí lidé, rodiče, prarodiče i ti, kteří by se jinak možná vůbec nepotkali. Společná práce rukama rozdíly přirozeně stírá. Najednou si povídají lidé, kteří by kolem sebe jinak jen prošli,“ raduje se Iva Šebestová.  

V Židlochovicích se dnes peče při různých příležitostech: před Vánoci, masopustem, Velikonocemi, při sousedských setkáních nebo komunitních slavnostech. Vznikají tradiční koláče, perníčky, velikonoční pečivo, slané dobroty, vánoční cukroví, někdy i domácí chléb, rohlíky nebo pečené maso. „Každá příležitost má svou vůni i atmosféru,“ uzavírá Iva Šebestová. 

Brázdim: „Pec prostě k vesnici patří. Pečeme v ní chléb z lokální bio mouky“ 

V Brázdimi, menší obci nedaleko Prahy, která si i přes svou blízkost k hlavnímu městu zachovala venkovský charakter, to žije. Kromě řady akcí, jakými jsou Pálení čarodějnic, Staročeský máj, Rozloučení s prázdninami, karneval nebohasičské závody tu mají třeba i soutěž v kotlíkovém guláši – Brázdimská vařečka. Myšlenku, že by obec mohla mít vlastní pec, odstartovali sousedé, kteří na své mini farmě začali vyrábět vlastní bio mouku. „Pak už jsme se různými diskusemi u opékání buřtů a u piva dostali k tomu, že pec prostě k vesnici patří. Když už máme takovou skvělou lokální surovinu, bylo by fajn mít možnost si z ní rovnou chleba i upéct v peci … pěkně tradičně od zrnka po chleba,“ vysvětluje iniciátor projektu Josef Krotký. Díky podpoře Nadace Via si obec mohla pořídit kvalitní materiál i zaplatit odborné práce spojené se stavbou pece. „Bez grantu bychom pec nepostavili,“ podotýká Josef Krotký.  

Brázdimští pec prvně roztopili teprve v listopadu loňského roku. „Příjemně nás překvapilo, jakou zvědavost první pečení vzbudilo. Úplně neplánovaně se nám sešla spousta různých druhů pečiva – různé druhy chleba, pizza, focaccia, placky a buchty. Nervozita spadla, když jsme vytáhli první upečené chleby. Jakmile se děti začaly přetahovat o čerstvě upečené buchty, bylo jasné, že to celé mělo smysl. Nakonec jsme dali péct maso a o něj jsme se zase porvali s klukama,“ směje se Josef Krotký. 

Pec se už od té doby v Brázdimi roztopila několikrát. „Mladí hasiči mají po tréninku připravenou za odměnu čerstvou pizzu, děvčata upekla na posezení s důchodci na stůl brázdimský chléb. Občas se dohodneme a dáme péct nějaké maso – ta masa jsou z pece fantastická,“ usmívá se Josef Krotký s tím, že mnoho lidí se na projekt ptá a zajímá se o něj. „Rozhodně můžu říct, že se kolem pečení postupně tvoří nová komunita lidí,“ dodává Josef Krotký. 

Bílá Voda: „Lidi nejlíp propojíte přes jídlo.“ 

V Bílé Vodě na Jesenicku vybudovali komunitní pec už před šesti lety, a to díky iniciativě starosty Miroslava Kociána. „Já jsem měl dlouhodobý cíl, nebo spíš sen, postavit pec a sušárnu na ovoce. Mám kořeny na Valašsku, tam to bylo běžné, a tak jsem to chtěl zkusit i tady,“ vysvětlil starosta. Bílé Vodě se podařilo sehnat finance, pec i sušárnu postavili, ale okolí místa bylo neutěšené. A tak obec zažádala o grant Nadace Via na zvelebení zahrady kolem obecního úřadu, která nově vznikající chlebovou pec a sušárnu na ovoce obklopila.  

Díky společnému pečení se podle starosty „dědina“ začala utvářet. „Až mě překvapilo, jak to může lidi stmelit. Ukázalo se, že lidi nejlíp propojíte přes jídlo,“ říká Miroslav Kocián. V Bílé Vodě se dnes i po šesti letech stále peče. „Dělají se zde i soukromé oslavy narozenin, hlavně dětí. Dva roky po sobě tu byla posezení po Hubertské mši. A letos poprvé chystáme na Bílou sobotu pečení mazanců,“ vyjmenovává starosta. Pořízení pece hodnotí jako dobrý krok, který se obci vyplatil. „Největší radost mi dělá to, že se lidi sejdou a dokážou se ještě mezi sebou bavit,“ vyzdvihuje Miroslav Kocián. 

Nalákali jsme vás? Rádi byste si vyzkoušeli něco podobného také u vás doma? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více.

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme.

Za text děkujeme Anně Slaninové.