Na první pohled mají mnoho společného. Jsou aktivní, iniciativní a dokážou rozhýbat věci kolem sebe. Když se s nimi ale člověk posadí ke stolu, zjistí, že řeší stejné pochybnosti jako většina z nás. Nejistotu, únavu, obavy z neúspěchu i otázku, jestli má jejich snažení smysl. Program Silnější hybatelé, na kterém spolupracujeme s Českou spořitelnou a Nadací České spořitelny, už několik let podporuje lidi, kteří mění své okolí k lepšímu. Co jim přináší a proč se z účastníků často stávají dlouholetí spojenci a přátelé? O tom jsme si povídali s Helenou Masníkovou z Nadace Via.

Když se řekne Silnější hybatelé, co si pod tím člověk má představit?

Představím si někoho, komu není jedno, co se děje kolem něj. Někoho, kdo organizuje sousedskou slavnost, zachraňuje místní hospodu, rozjíždí komunitní zahradu, vede spolek, propojuje lidi nebo se snaží rozhýbat dění ve škole, knihovně či obci. Často to nejsou lidé, kteří by se sami označili za lídry. Spíš prostě vidí, že je potřeba něco udělat, tak se do toho pustí. A po pár letech zjistí, že je to krásná práce, ale taky pěkná makačka.

Kdo se do programu nejčastěji hlásí?

To je právě zajímavé. Každý rok potkáváme dva docela odlišné typy lidí. Jedni přicházejí proto, že už jedou dlouho naplno. Něco budují, organizují, propojují, řeší konflikty, shánějí peníze. A začínají cítit, že takhle nemůžou fungovat dalších deset let. Nejsou vyhořelí (většinou), ale jsou unavení. Druzí přicházejí s úplně jinou motivací. Mají energii, chuť a první úspěchy za sebou. Chtějí se ale posunout dál. Přemýšlejí, jak zapojit víc lidí. Jak vybudovat tým. Jak mít větší dopad. Jak změnit nejen jednu ulici, ale třeba celé město nebo region. A překvapivě si tyhle dvě skupiny v programu skvěle rozumí. A doplňují se.

Takže Hybatelé nejsou o tom, jak organizovat věci, udělat projekt?

To vůbec ne. Jasně, bavíme se i o projektech, komunikaci nebo zapojování lidí. Ale to není to hlavní. Ve skutečnosti je program hodně o člověku samotném. O tom, proč vlastně dělá to, co dělá. Co mu bere energii a co mu ji naopak vrací. Jak si nastavit hranice nebo jak nebýt na všechno sám. A zároveň jak mít větší odvahu přemýšlet o tom, co by mohl dokázat. Proto máme regionální skupiny, mentoring, koučink i odborné konzultace. Každý účastník si z toho poskládá vlastní funkční mix.

Vzpomeneš si na nějaký příběh, který tě zaujal?

Určitě. Třeba Martina z Olomoucka. Když do programu vstupovala, měla za sebou spoustu práce pro svůj region. Jenže sama sebe pořád trochu podceňovala. Když se něco povedlo, připisovala to okolnostem. Když se něco nepovedlo, dávala vinu sobě. Postupně si ale začala uvědomovat, že její práce má skutečný dopad. Že není někdo, kdo jen pomáhá v pozadí. Že je jednou z hybných sil změn kolem sebe. Zároveň si nastavila zdravější hranice mezi dobrovolnickou a placenou prací a začala přemýšlet nad tím, jak fungovat dlouhodoběji a udržitelněji. A co je důležité, nezůstalo jen u sebepéče. Začala si mnohem jasněji formulovat svou vizi. Chce rozvíjet komunity, obnovovat krajinu a podporovat další lidi kolem sebe. To je podle mě přesně ten moment, kdy člověk nejen nabere dech, ale zároveň si dovolí přemýšlet ve větším.

Co účastníky nejvíc překvapí?

Jak moc jim pomůže skupina. Mnoho hybatelů má pocit, že problémy, které řeší, jsou jen jejich. Že jen oni si občas nejsou jistí. Že jen oni mají pocit, že nestíhají. Že jen oni občas přemýšlejí, jestli to celé má smysl. Pak přijedou na první setkání a zjistí, že kolem sedí dalších třicet lidí, kteří řeší něco podobného. A najednou se jim uleví. Jedna z účastnic třeba dostala od ostatních jednoduché povzbuzení: „Přeju ti, aby ses nebála o projektu víc mluvit nahlas. Má to smysl“ Možná to zní jako maličkost. Ale někdy přesně takovou větu člověk potřebuje slyšet.

Co si účastníci z programu odnášejí?

Každý něco trochu jiného. Někdo odjíždí s větší jistotou. Někdo s novými kontakty. Někdo s konkrétním plánem, jak zapojit další lidi. Někdo si konečně dovolí delegovat. A někdo zjistí, že nemusí být tím, kdo všechno odmaká a že je fajn některé věci přestat dělat. Říkat „ne“ je podle mě zásadní dovedností hybatele! V programu je i mentoring. Jak funguje? Každý účastník má možnost individuální podpory od zkušeného mentora nebo kouče. Celkem až deset hodin. A řeší se opravdu všechno možné. Někdo přinese strategii spolku. Někdo konflikt v týmu. Někdo kandidaturu do zastupitelstva. Někdo vlastní nejistotu. Na tom mě baví, že neexistuje jedna správná cesta. Každý si z programu vezme přesně to, co zrovna potřebuje.

Pro koho by podle tebe program určitě byl?

Pro člověka, který má pocit, že by mohl udělat něco užitečného pro své okolí. Ať už vede zavedený projekt, nebo má za sebou teprve první úspěchy. Pro člověka, který chce růst. A taky pro člověka, který potřebuje na chvíli zpomalit. Možná to zní jako protimluv, ale ono to jde dohromady. Někdy totiž uděláme největší krok dopředu právě ve chvíli, kdy se na chvíli zastavíme.

A co bys vzkázala někomu, kdo si právě říká: „To asi není pro mě“?

Že většina absolventů měla na začátku úplně stejný pocit. Spousta z nich se nepovažovala za žádné lídry ani hybatele. Jen jim nebylo jedno, jak se lidem kolem nich žije. A to vlastně stačí. Protože Silnější hybatelé nejsou program pro superhrdiny. Jsou pro normální lidi, kteří chtějí dělat dobré věci a hledají způsob, jak je dělat dlouhodobě, s větším dopadem a bez toho, aby se u toho zničili. Chcete se přidat? Program Silnější hybatelé se letos otevírá lidem z Karlovarského kraje, Libereckého kraje, Vysočiny a Beskydska. Pokud ve svém okolí něco měníte, propojujete lidi nebo máte chuť rozhýbat dění kolem sebe, možná je tenhle program právě pro vás.

Nalákali jsme vás? Rádi byste si Silnější hybatele vyzkoušet? Ještě se můžete přihlásit.

Zajímají vás další naše programy? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více.

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme.