Věděli jste, že česká Nadace Via podporuje evropské komunitní hybatele, kteří na různých místech především střední a jižní Evropy rozvíjí komunitní život a posilují tak demokratické hodnoty? V programu Community Alphabet Nadace Via tyto aktivní Evropany nejenom vzájemně propojuje, ale také jim na praktických příkladech ze zahraničí ukazuje různé cesty, jak spojovat lidi s odlišnými životními zkušenostmi a pohledy na svět. „Jde o společné zkoumání konkrétních přístupů, příkladů a málo diskutovaných témat, které jsou základem úspěšného budování komunity. Naším cílem je, aby tito lidé měli potřebné znalosti, nástroje a podporu k sebevědomému uplatňování participativních procesů. Kromě samotného programu máme i web Trust Community, kde jsou pro každého, kdo má zájem, případové studie, videa, e-booky i kontakty na naše účastníky a další aktivní lidi napříč Evropou,“ říká Helen Lenda, která program Community Alphabet vede. Programem už prošlo nebo právě prochází celkem 82 aktivních komunitních hybatelů z různých koutů Evropy. V tomto textu vám přinášíme první ze tří příběhů.

Příběh 1.: „Díky Community Alphabet jsem se konečně naučila předat veslo,“ říká Lucie Černická, účastnice z Česka

Lucie Černická začínala jako většina komunitních hybatelů. Měla velkou dávku nadšení a pocit, že když bude chtít, dokáže měnit věci kolem sebe. Když se se svojí rodinou přestěhovala do jižních Čech, podařilo se jí vytvořit v Jindřichově Hradci středisko environmentálního vzdělávání, kde pořádala programy pro mateřské a základní školy a vedla projekty na obnovu krajiny. „Už tehdy jsem ale měla pocit, že by bylo fajn, kdyby to nebylo vždycky jenom na mně,“ říká Lucie Černická.

Do programu Community Alphabet se přihlásila v momentě, kdy už pracovala jako konzultantka komunitních projektů; pomáhala například proměnit otevřený prostor před mateřskou školou v Chlumu u Třeboně na dešťovou zahradu. I jako konzultantka však narážela stále na tentýž problém: „I když byla v komunitních projektech zapojená spousta lidí, nakonec to bylo jen pár lidí nebo jeden člověk, kteří projekt táhli a byli odpovědní za jeho průběh. Nepřišlo mi to jako dlouhodobě funkční řešení,“ vzpomíná Lucie Černická. Projekt dešťové zahrady tak byl pro Lucii první příležitostí vyzkoušet si, jak nebýt iniciátorem změny, ale „jenom“ průvodcem komunity.

„Program Community Alphabet mi dal sadu praktických nástrojů, abych se naučila, jak nebýt člověkem u vesla, ale spíše jak vytvářet prostor k tomu, aby si komunita dokázala věci řešit sama.“

Kromě série odborných seminářů Lucii hodně pomohla možnost výměny zkušeností mezi účastníky programu z různých evropských zemí. „Největší zkušeností pro mě bylo, když jsme se jeli podívat, jak fungují komunitní projekty jinde. Třeba návštěva holandského Den Andel byla pro mě úplným objevem. Když jsme tam přijeli, doslova nám spadla brada,“ směje se Lucie Černická. Vzpomíná na to, jak s účastníky Community Alphabet nadšeně sledovali, jak funguje tato holandská komunita, a říkali místním, že tady by chtěl bydlet snad každý. „Oni se smáli a odpovídali, že po čtyřiceti letech už jim to trochu funguje. Díky tomuto sdílení jsme si mohli upravit časový rámec. Jako komunitní lídři totiž často máme pocit, že komunitní projekt by měl za dva až tři roky fungovat, ale tak to není. Vedlo nás to k větší pokoře. Dobré věci potřebují čas,“ říká Lucie.

V Holandsku se Lucie inspirovala zejména přístupem ABCD (Asset Based Community Development), což je rozvoj komunity zaměřený na vnitřní zdroje, který vytváří prostředí, kde se každý může aktivně zapojit. „V praxi to znamená, že musíte objevit, co je ve vaší komunitě cenného a na tom stavět, a ne tam přinášet primárně nápady zvenku,“ vysvětluje Lucie Černická. „V holandské komunitě, kterou jsme navštívili, skutečně dávali prostor každému. Lidé měli prostor dělat si věci po svém a všichni byli platnými členy komunity,“ vypráví absolventka programu Community Alphabet.

„Největší radost mi udělalo, že nástroje, které jsme se v programu učili, v praxi fungují. Že když dáte lidem prostor si povídat, začnou se dít neuvěřitelné zázraky. Komunita se začne více potkávat, lidé odloží různé nevraživosti a začnou se vytvářet sítě.“

Lucie se díky této zkušenosti rozhodla zkusit pracovat s komunitou jinak. „U dalšího komunitního projektu, který jsem konzultovala v jihočeském Římově, jsem už nástroje, které jsem se v programu naučila, dokázala naplno využít.“ Lucie začala více naslouchat potřebám lidí a ve spolupráci s nimi načrtla způsob práce v komunitě. „Místní výtvarnice, která se pro propojování komunity tímto způsobem nadchla, pak vytvořila bezpečný prostor, kde si lidé mohli u kávy navzájem říct, co kdo rád dělá, co umí, co je pro něj důležité. Na základě toho se pak propojili ti, kteří měli podobné zájmy nebo potřeby. Začali se potkávat, komunita začala růst a najednou bylo jejich aktivit více, než by kdokoli zvenčí dokázal vymyslet. V Římově se to rozproudilo tak, že tu dnes mají kurzy akvarelů, pečení chleba, jezdí společně jednou za měsíc do artového kina. Je to založené na osobních vztazích, a tak by to myslím mělo být,“ říká Lucie Černická.

Chcete více inspirace? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více. 

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme. 

Za text děkujem Anně Slaninové