Jana Havlenová je v českém neziskovém sektoru známá jako zkušená fundraiserka. Vybudovala a řídila tým komunikace a dárcovství v neziskovce Sue Ryder, dnes je ředitelkou fundraisingu v Nadaci rodiny Vlčkových. Rozhovor, který jsem s ní vedla, se ale netýkal fundraisingu. Bavily jsme se o tématu mnohem intimnějším, a to o darování ze závěti. Jana, která je dlouholetou dárkyní Nadace Via, se totiž před dvěma lety rozhodla sepsat poslední vůli. I v ní myslela na podporu aktivní občanské společnosti, komunit a posílení filantropie. „Sepsat závěť bylo osvobozující. Teď, když mám věci uspořádané, se mohu naplno věnovat životu,“ říká Jana Havlenová. Co ji na darování ze závěti překvapilo? V jakém věku je podle ní vhodné závěť sepsat? Jak si vybrat, komu darovat, jak postupovat a co od celého procesu čekat? To vše se dočtete v rozhovoru, který přinášíme v rámci Měsíce dobročinné závěti.  

Jano, spí se vám od září 2023 líp?  

Líp se mi nespí, ale ulevilo se mi. Dotáhla jsem něco, o čem jsem dlouho jenom mluvila nebo přemýšlela. Mohla jsem to konečně pustit z hlavy.  

Pro čtenáře vysvětlím, že jste se před dvěma lety rozhodla pro dobročinnou závěť, v níž jste odkázala část svých pozemků Nadaci Via. Co vás k tomu vedlo? 

Uvědomila jsem si, že mám něco, co sama nevyužívám, ale co má hodnotu, která může v budoucnu sloužit rozkvětu občanské společnosti, komunit a filantropie.  

Asi nebyla náhoda, že jste se rozhodla pro dobročinnou závěť právě v září, kdy koalice Za snadné dárcovství pravidelně pořádá Měsíc dobročinné závěti… 

O dobročinné závěti jsem přemýšlela už dlouho, ale kampaň pro mě byla impulzem, abych začala podnikat konkrétní kroky a konečně to uskutečnila. 

Bylo vaše dárcovství snadné?  

Bylo tak snadné, až mě to překvapilo. Myslím si, že lidé mají spíše psychické bariéry, představují si, že dobročinná závěť bude složitá, ale ona není. Důležité je udělat si chvilku sám se sebou, pojmenovat si, co chci na dobročinné účely odkázat. Ať už se rozhodnu pro nějaká procenta z majetku, konkrétní částku, účet nebo věc, přijdu za notářem a řeknu, že toto chci odkázat této organizaci. A to je všechno. U notáře jsem strávila všehovšudy tři čtvrtě hodiny. 

Zmínila jste ale zároveň, že jste o závěti hodně přemýšlela…  

Ano, byl to proces. Sepsání závěti je vlastně takový úklid. Začnete přemýšlet o svých vztazích, o dříve vyslovených přáních, snažíte se připravit na nečekané situace. Dáte si do pořádku i úplně praktické věci, třeba že shromáždíte všechna hesla. Snažíte se zkrátka pro své blízké usnadnit tu situaci, kdyby se s vámi něco stalo. A to je důležité téměř v každém věku. Nikdy nevíte, co se může přihodit.  

„Mými největšími životními hodnotami jsou svoboda spojená se zodpovědností. A dobročinná závěť mi dala možnost vyjádřit obě tyto hodnoty.“ Jana Havlenová 

Tím, že jste si už procesem prošla, můžete vyvrátit nějaké nejčastější mýty, které jsou s poslední vůlí spojené? 

Prvním mýtem je, že závěť sepisují jen staří lidé. Není to pravda, své věci by měli mít v pořádku i třicátníci nebo čtyřicátníci, obzvlášť v případě, kdy nejsou sezdaní a mají děti. Závěť může kromě majetku ošetřit i tak důležitou věc, jakou je opatrovnictví.  

Druhý mýtus je takový legrační: závěť nesepíšu, ještě bych něco přivolala a hned umřela. Je to z mé zkušenosti přesně naopak, věci mám uspořádané a mohu žít! 

A třetí mýtus: pokud se rozhodnu darovat na dobročinné účely, okrádám své děti. Ani to není pravda. Děti jsou nepominutelní dědicové, závěť tedy myslí především na ně. Své rozhodnutí darovat část majetku na dobročinné účely jsem s dětmi samozřejmě probrala a vím, že to s nimi rezonuje. Je to hezký způsob, jak vyjádřit, v jakém světě bych si přála, aby moje děti, rodina a přátelé jednou žili. 

Co byste doporučila lidem, kteří se – možná i po vašem vzoru – rozhodnou pro dar ze závěti?  

Doporučila bych jim si o tom s někým popovídat, probrat to s rodinou, právníkem nebo s někým, komu důvěřují. Poradila bych jim, aby si pro dobročinnost vybrali téma, které je opravdu zajímá. Organizaci, která toto téma řeší, si pak mohou otestovat darováním už za života. A pokud budou v souladu s tím, co dělá a jak to dělá, mohou uvažovat o daru ze závěti. Pak je samozřejmě praktické s danou organizací svůj záměr dobročinné závěti dopředu konzultovat.  

Vy jste ve své závěti rozhodla obdarovat Nadaci Via. Proč právě ji?  

To si pamatuji docela přesně. V roce 2008 jsem začala pracovat v neziskovce Sue Ryder, a tak jsem se dostala k dobročinným aktivitám. V té době jsme bydleli v Dolních Měcholupech. Zrovna tam slavnostně otevírali hřiště, na kterém vyrostla nová plachta proti slunci. Potkala jsem tam tehdy Táňu Hlavatou (jednu ze zakladatelek Nadace Via, pozn. aut.). Vysvětlila mi, že mají nadaci, která to podpořila. Přišlo mi to úžasné. Tehdy jsem si uvědomila, že je vlastně skvělé podporovat komunity, které si mohou spoustu věcí zařídit samy, ale zároveň se mají kam obrátit. A líbilo se mi, že u Nadace Via je vidět ten okamžitý dopad. 

Už tehdy jste tedy začala Nadaci Via podporovat?  

Ano, začala jsem se o téma komunit a filantropie zajímat a stala jsem se pravidelnou dárkyní. Dokonce když jsme s manželem slavili padesátiny, vybrali jsme na narozeninové oslavě pro Nadaci Via přes sto tisíc. To byl důležitý moment, kdy jsem před všemi svými blízkými a přáteli řekla, že to je moje téma a všechny jsem v rámci narozeninové sbírky donutila, aby Nadaci Via také darovali. (Smích). 

Přesto, darování ze závěti je ještě trochu jiná disciplína. Co je k ní podle vás potřeba?  

Při darování ze závěti musí mezi vámi a organizací panovat velká důvěra.  

Co byste si přála, aby se díky vašemu daru jednou, v budoucnu, stalo? 

Líbilo by se mi, kdyby se můj dar jednou dostal do nadačního jmění a generoval výnosy, ze kterých by mohla Nadace Via podporovat výchovu dětí a mladých lidí k filantropii. To je moje srdeční téma. 

Co vám to celé dalo? Potvrdila byste, že závěť vlastně není smutná, že může být naopak velmi pozitivním vyjádřením toho, kým jsme za života? 

Měla jsem upřímnou radost z toho, že jsem závěť uzavřela a svobodně a nahlas řekla, že jsem to udělala. Smrt je normální, proč bychom o ní neměli mluvit? Mými největšími životními hodnotami jsou svoboda spojená se zodpovědností. A dobročinná závěť mi dala možnost vyjádřit obě tyto hodnoty.  

Tento text, který pro nás sepsala Anna Slaninová, vznikl v rámci Měsíce dobročinné závěti, který organizuje Koalice za snadné dárcovství. Cílem kampaně je inspirovat a ukázat, že sepsání závěti může být zároveň krásným vyjádřením toho, jaké hodnoty a sny chceme předat dál.

Děkujeme všem, kdo se rozhodli darovat, třeba právě i prostřednictvím své poslední vůle nebo pravidelnými dary. Díky vám můžeme každý rok pomoci stovkám aktivních lidí a organizací po celé České republice. Chcete-li také patřit mezi naše dárce a dárkyně, podpořit nás můžete tady. Děkujeme!

Chcete více inspirace? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více.