Nora Fridrichová

Tématu samoživitelství se novinářka Nora Fridrichová věnuje na 3 roky. Její zájem posílila koronavirová krize, která ukázala, jak zranitelná skupina samoživitelů je a jaké téměř nulové pomoc ze strany státu se jí dostává. Když na webu Znesnáze založila sbírku Nákup pro rodinu samoživitelky, nastavila si skromný cíl vybrat alespoň 50 tisíc korun. Aktuálně je na sbírce téměř 11 milionů, čímž se jí cíl podařil překonat o dva tisíce procent. Při zavření škol pak díky další své sbírce sehnala víc než 1000 počítačů pro děti samoživitelů, kteří se bez něj nemohli připojit k distanční výuce. Dalším rodinám teď pomáhá také další Nořin projekt Šatník v Pražské tržnici, do něhož dárci věnují oblečení a další potřebné věci, které si rodiny v nouzi po zaregistrování mohou zdarma odnášet.

Nora nejprve o rodinách samoživitelů a samoživitelek natáčela reportáže, poté začala pro matky pořádat dobročinné sbírky oblečení, hraček, knih či sportovního vybavení. Během adventu s přáteli organizuje knižní burzu, jejíž výtěžek jde na vánoční dárky dětem z potřebných rodin. Ze sbírky Nákup pro rodinu samoživitelky se rodinám na nákupy základních potravin a potřeb do domácnosti podařilo zaslat již 5,5 milionu. Úspěšně funguje i Šatník, který byl v květnu zaregistrovaný jako nadační fond a má aktuálně své stálé místo v holešovické tržnici. Rodiče si mohou ze šatníku nejen zdarma odnášet oblečení, boty nebo sportovní pomůcky pro své děti, ale také zde pracovat. Za každou odpracovanou směnu dostanou zaplaceno potravinami, pořízenými z veřejné finanční sbírky.  

Nora díky svému nasazení rozpoutala neuvěřitelnou vlnu solidarity a podpory pro rodiny v nouzi, a to především v době pandemie, kdy se samoživitelé přišli o možnost pracovat, přestaly jim chodit alimenty, nezvládali platit nájemné a jejich dětem chyběl přístup k digitálnímu vzdělávání. Noře se podařilo vyzdvihnout téma samoživitelství a zprostředkovat pomoc rodinám, které patří mezi nejchudší sociální skupiny v ČR – polovina má na živobytí svých dětí do 20 000 korun, třetina dokonce pod 10 000 korun měsíčně. Nořin příběh ukazuje, že i jednotlivec může docílit toho, aby se opomíjené skupině dostalo nejen materiální nebo finanční pomoci, ale i pozornosti k jejímu postavení ve společnosti.