Julie Urbišová žije poslední 4 roky v americkém New Orleans. Působí tam jako novinářka na volné noze, spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí, a mimo jiné je také aktivní ve zdejším komunitním životě. Zeptali jsme se jí, jak komunity v New Orleans fungují a jak se tamní veřejný život liší od toho českého. “Mám pocit, že lidé se mnohem více zapojují do všeho, co se kolem nich děje. Nečekají na výsledek, ale zajímají se o věci už v jejich počátcích,” říká.

Pokud bys srovnala USA a Česko, v čem je největší rozdíl co se týče aktivity lidí ve veřejném životě?

Podle mě je největší rozdíl v počtu aktivit. I když z povzdálí sleduju narůstající trend v Česku, kdy se lidé zapojují do všeho možného, tady mě neustále překvapuje, kolik organizovaných skupin tu funguje. Počínaje klubem maminek dětí ve školce, po lidi podporující chudé nebo třeba záchranu tradic – například tradičního pálení vánočních stromků, které se v jedné mně blízké čtvrti každoročně odehrávalo (před rokem nakonec z rozhodnutí města tuto tradici zrušili).

Ve stejné čtvrti měli například zástupci všech ulic rozhodující hlas o tom, jak bude vypadat nová obchodní zóna a jaké obchody tam vzniknou, aby neohrozily činnost těch stávajících, vlastněných maloobchodníky. Mám pocit, že lidé se tu mnohem více zapojují do všeho, co se kolem nich děje. Nečekají na výsledek, ale zajímají se o věci už v jejich počátcích.

Účastníš se ty sama komunitního života?

Osobně se cítím být součástí dvou komunit, které hrají velkou roli v mém životě. Ta první je kavárna mého manžela, která je zároveň mou kanceláří. Kavárna ve čtvrti Mid City v New Orleans je samozřejmě v první řadě komerční podnik, který se živí prodejem kávy. Ale v reálu v podstatě funguje jako komunitní centrum a já se snažím přispívat k tomu, aby lidé věděli, co se u nás děje, že se na nás mohou obrátit, když potřebují dát vědět o svých akcích (máme velkou nástěnku s plakáty, pozvánkami, inzeráty) – nebo jsme už několikrát pomáhali s organizací tzv. yard sale na určitou dobročinnou věc.

Jeden vtipný příklad z provozu kavárny: Každou středu večer se u nás schází klub pletařů – přijde skupina třeba pěti lidí, muži i ženy, a nad kávou či čajem pletou šálu, jindy svetr. A tak mají na našem největším stole permanentní nálepku s rezervací na tento večer. Nechci, aby to působilo jako vychloubání se, ale chci vysvětlit, že takové aktivity jsou tu běžné. Za prvé obchodník ví, že vstřícné gesto působí jako reklama a zaujme další zákazníky, za druhé k nám chodí už od otevření v roce 2007 okruh lidí, kteří žijí v sousedství, kteří k nám chodí na kávu každé ráno. Opravdu každé ráno. Je to v podstatě už rodina. A členy rodiny by člověk neměl zklamat 🙂

A ta druhá komunita?

Druhá komunita, ve které jsem aktivní, je jogínská. Jsou mi sympatičtí nejen praktikováním jógy, ale také životním stylem a názory, a tak se často účastním akcí, které různá jógová studia pořádají. Může jít o promítání dokumentu o školách v Indii s cílem finanční sbírky nebo hodiny jógy na podporu různých místních projektů. Jedno jógové studio, kam pravidelně chodím, teď založilo komunitní zahradu, kam jednou měsíčně zve své členy k “brigádám” výměnou za volné hodiny.

To je další věc, se kterou jsem se nikdy v Česku nesetkala, i když je možné, že se týká jen sféry jógy… ale je tu zkrátka běžné fungovat systémem”dělat něco za něco”. Příklad: Studio potřebuje recepční, ale nezaměstná ji, má na webových stránkách nabídku, že pokud přijde a zapíše všechny studenty, může si jít pak zacvičit zdarma. Vím o kamarádovi, který v jiném studiu dělá správu webu a za to chodí na hodiny zadarmo. Nebo je tam slečna, která se stará o kytky před studiem a to stejné – odměnou jsou jí lekce zdarma.

Kolik lidí je v tvém okolí zapojeno do nějakého spolku nebo komunity?

Nedokážu přesně odpovědět, ale řekla bych, že téměř každý. Pokud jde o rodiče, téměř jistě jsou aktivní v nějaké komunitě spojené s dětmi, ať už jde o sportovní klub svého dítěte nebo komunitu okolo kostela, kam chodí. Chodit tady do kostela znamená být členem komunity – po mši si společně dají kávu, mají mnoho aktivit. Často sami organizují kroužky pro děti organizují také večery pro děti, aby si rodiče mohli vyrazit na rande a podobně.

Znám spoustu dalších lidí, kteří jsou zase bojovníci v eko tématech. Nedávno bylo aktuální téma kácení části City parku, protože se rozhodlo o vybudování golfového hřiště, a tehdy se vytvořila velká komunita protestujících. Pak existují oficiální spolky, kterých jsou tady stovky, charitativní kluby nebo karnevalové kluby – totiž, neworleanská staletá tradice je být členem klubu, který pořádá karnevalové průvody.

 

Přečtěte si další inspiraci ze světa: V Polsku vzpomínají na obchoďák a města oživují obřím medvídkem

Přečtěte si také: Deset příběhů, které ukazují, jak pomáhá Nadace Via