Via na cestách. Nový způsob seznamování se s iniciativami, které fungují napříč republikou. A nový projekt, kterým chce Nadace Via podporovat lidi aktivní v místních komunitách. Pro první návštěvu jsme si vybrali Těšínsko.

Ze dvou důvodů – prvním je podpora, kterou jsme dostali od místních, bývalých účastníků programu ViabilityNet. Druhým důvodem jsou specifika regionu; většina lidí, kteří dnes na Těšínsku žijí, původně pochází z jiných míst v bývalém Československu. Industriální rozvoj regionu prostě potřeboval víc pracovní síly. V regionu je vysoká míra nezaměstnanosti způsobená zavíráním mnoha velkých podniků. Blízkost Polska a to, že tenhle region střídavě patřil do tří různých zemí a žili v něm Češi spolu s Němci, Poláky a dalšími národy taky přispívá k tomu, že je tento region „razovitý“. I proto jsme za výchozí stanici, z níž jsme navštěvovali další místa, zvolili Český Těšín a Cieszyn – město žijící touto historií dodnes.

Na „výlet“ se s námi vydalo 13 účastníků: 8 z České republiky, 3 ze Srbska (ze země na Balkánu, ne místa blízko Berouna) a dvě účastnice, které v současnosti bydlí v Praze, pocházejí však z Ruska a Polska. Společně jsme strávili dva a půl dne návštěvou Těšínska. Několik zástupců místních iniciativ a jeden politik nás přišli navštívit do zámecké čajovny Laja – v prostoru zámku jsme totiž byli i ubytováni.

Co jsme během cesty zažili a viděli?

Celkem jsme navštívili nebo slyšeli o 11 iniciativách v česko-polském Těšíně, Havířově, Karviné a Orlové. Popsat všechny zážitky s tím spojené by vydalo na knihu. O pár střípků se dá podělit.

Havířov – 11. největší a zároveň nejmladší město v České republice. Bylo postaveno v padesátých letech za jediným účelem – místo pro přespávání pro horníky z blízkých dolů. Nádraží v Havířově působí trochu zpustle a prázdně. Kromě několika automatů na kávu, prodejních okýnek s jízdenkami a dvou stánků je hala, v níž by se snadno daly pořádat plesy, prázdná. Nádraží, ač na první pohled tak nepůsobí, je architektonicky zajímavé – bylo postaveno v tzv. bruselském stylu, který byl inspirován československým pavilonem na výstavě EXPO v roce 1958. Snaha obce nádraží zbourat a postavit místo něj moderní budovu motivovala skupinu lidí v Havířově k akci – snaze nádraží zachovat. To se jim podařilo, i když jen částečně – hlavní budova zůstane zachována, její postranní části budou zbořeny. Také se jim podařilo na nádraží na krátko udělat kavárnu a přivést k životu různé kulturní a společenské aktivity. A z téhle iniciativy se vyvinula jiná – oživení havířovských dvorků, což se místním podařilo už pětkrát. Dvorky byly původně místa v Havířově, kde dřív život proudil všemi směry.

Orlová – dvě města v jednom – staré město je dnes městem duchů, jediné domy, které ještě stojí, jsou tři kostely a jeden blok budov – stará radnice, poliklinika a restaurace, která zavírá s odchodem zaměstnanců pracujících ve zbylých dvou budovách. Celé ulice zmizely – propady půdy kvůli těžbě uhlí přímo pod městem. Jako fénix z popela vznikla nová Orlová, o kus cesty dál. Několik sídlišť, která postupně vznikala vedle sebe. Rozdíl mezi desetiletími, v nichž byla postavena, uvidíte na první pohled, od mnoha dalších měst v Česku se odlišují hůř. I tady život trochu usnul. Několik neziskových organizací, sociální služby, kostely, hypermarket Albert. A do toho klub Futra. Původně alternativní místo pro koncerty, které postupně začalo plnit i další funkce – nízkoprahový klub pro děti a mládež, prostor pro diskuse o politických i společenských tématech, zkušebna pro místní, v budoucnosti možná slavné muzikanty. A další aktivity se rozjíždějí. V lepším případě na koncert přijde 100–120 lidí, v horším je těch lidí 7. A obojí je normální. Stejně jako to, že kromě kafe, které vám rádi udělají, se místní dobrovolníci pravidelně snaží vařit jídlo v rámci konceptu Food not Bombs, protože jídlem se přece neplýtvá. Tak jednou za čas rozdávají na ulici teplé jídlo a čaj. A porci dostane každý, kdo zrovna náhodou projde kolem. I my jsme dostali každý svůj vlastní talíř nad povídáním o tom, jak se jim v Orlové žije.

A co na to účastníci? Během hodnocení zmiňovali velký přínos v tom, že mohli iniciativy vidět na místě a díky tomu pochopit více i kontext toho, proč věci dělají tak, jak je dělají. Pomohla jim i různorodost iniciativ a aktivit, o kterých jsme se dozvěděli – od sociálního podniku Trianon, přes Business Gate – projekt realizovaný společně městem Karviná a místní univerzitou až po různé kulturně společenské aktivity a pohyblivou komunitní zahrádku. Jen větší porozumění kontextu celého kraje hned na začátku jim trochu chybělo. A jak řekl Vojta L., jeden z účastníků, „Via na cestách do mě vlila radost, naději a odhodlání. Je skvělé vidět, když se aktivním lidem daří dělat dobré věci.“

Další cesty s ViaCestovkou plánujeme na rok 2018. Sledujte náš web a Facebook 🙂