Opustili jsme na pár dní zdi kanceláře a vydali se do terénu za lidmi, kteří se snaží svými aktivitami rozvíjet sousedský život ve svých obcích. K návštěvě jsme si vybrali Olomoucko a během tří dnů navštívili 8 projektů podpořených v rámci programu Živá komunita.

V Moravičanech nás v neděli ráno přivítala vůně kávy a zaplněné prostory nově otevřeného komunitního centra Beseda. Tomáš Adamec se spolu s pár kamarády pustil do přeměny prostor bývalé fary před pár měsíci a my už měly možnost obdivovat výsledky jejich práce. Plánují v nich organizovat různé přednášky, kurzy a rozličné setkávání místních. 

Nenápadnou brankou nedaleko centra Hranic na Moravě jsme vstoupili do kulturního centra Karnola pojmenovaném po bývalé fabrice, která tu dřív sídlila. Centrum přitahuje především zájemce o alternativnější druhy kultury a jedince zajímající se o dění kolem sebe.

V Chomoutově, městské části Olomouce, na nás čeká partička aktivních žen, odhodlaných propojit starousedlíky s novousedlíky, povětšinou bydlícími v novostavbách na kraji obce – v místním Beverly Hills. Při dalším rozhovoru zjišťujeme, že „novousedlíci“ v obci bydlí už od devadesátých let, což dobře ukazuje, jak těžké a na dlouhé lokte může někdy být obě skupiny propojit. Spolek Los Vesinos se o to snaží komunitními aktivitami v prostorách místní knihovny. Obec není rozdělená jen pomyslně, ale také fyzicky – krajskou silnicí s tak hustým provozem, že se tu bojí přejít dospělí natož děti. Organizátorky proto zvažují možnost Rychlého grantu, díky kterému by mohly účinněji bojovat proti nadměrnému provozu na silnici. 

V obci Dětřichov nad Bystřicí řeší zase trochu jiné potíže. V rámci svého projektu opravili kříž a umístili lavičku ke kostelu přímo za hlavním vchodem na hřbitov. Měli radost, že se do brigád podařilo zapojit i pár místních a rádi by z místa vytvořili prostor pro odpočinek a setkávání obyvatel i turistůNení však jednoduché tmelit na posvěcené půdě sousedskou komunitu v obci, kde původně sídlila i armáda a kde je stále silná tradice minulého režimu. I organizátorům projektu, paní Eleně a jejímu synovi Karlovi se zdá, že se obec stále silně dělí na věřící a nevěřící. Přesto se nenechají odradit a stále svými aktivitami usilují o to, aby se místo u kostela stalo prostorem, kde se oba tábory propojí.  

Další zastávkou je malá vesnička Střemeníčko. Zde se lidem z Nadačního fondu Mosty – Puentes podařilo od nánosů odpadků vyčistit pramen řeky Kamenice, upravit a zvelebit prostranství nad prameništěm a nyní o kousek dál ve starém sadu budují sousedskou špajzku. Hlavním tahounem projektu je Monika, která se zabývá propojováním přírodního učení domorodých indiánských kmenů s českými tradicemi a místními obyvateli. O tom, jak je důležitá péče o naši krajinu a zapojování obyvatel okolních vesniček do sousedského života se bavíme nad šálkem šípkového čaje u maringotky na pozemku vedle starého ovocného sadu, kde Monika aktuálně žije a kam zve k setkávání přátele a sousedy.

I v další obci, Slatinicích, si povídáme nad šálkem čaje. Místní se zde rozhodli obnovit chátrající a nevyužitou faru a v jejím přízemí vybudovat kavárnu a čajovnu. Místem setkávání se má do budoucna stát odpočinková zahrada s bylinkovými záhonky. Organizátoři v čele se sociální pracovnicí Janou mohou při realizování svého projektu těžit s nadstandardních vztahů se starostou i farářem. Na druhou stranu je v obci tolik spolků, že se obávají, zda se vůbec budou sousedé chtít do dalších aktivit zapojit. Když si ale společně se zahradní architektkou Lenkou prohlížíme vizualizaci odpočinkové zahrady, jsme přesvědčeni, že není čeho se bát. Na takovém místě by přece chtěl trávit s knížkou či čajem odpoledne každý! 

Pořádat kvalitní kulturní akce a podporovat čtenářskou gramotnost, to jsou cíle spolku P.A.K.O. z Dolan u Olomouce. S manželi Lenkou a Danielem se scházíme v budově restaurace, kterou zhruba rok provozují a která jim poskytuje prostory vhodné pro pořádání koncertů i akcí pro děti. Jedna místnost je zcela zaplněna knihami a na zemi na rozmístění do ulic čekají mobilní knihovničky. Lenku s Danem jejich aktivity naplňují, bojují ale s nedostatkem času a peněz. Uvažují ale o tom, že by mohli pronajímat horní patro restaurace za účelem konání nejrůznějších školení a workshopů. 

Tři dny jsme se potkávali s lidmi, kteří věří, že mohou změnit místo, kde žijí.  A i když se v každém projektu objeví čas od času překážky a jejich lídři čas od času bojují s pocitem marnosti a chutí to vzdát, stejně je vždycky radost z dílčích úspěchů a pozitivní ohlasy z jejich okolí podpoří v tom, aby vytrvali.  A tak se zpátky do Prahy vracíme s vděčností za to, že těmto lidem můžeme v jejich úsilí alespoň trochu pomoci

Zaujaly vás tyto příběhy? Chcete, aby vám příště neunikla žádná novinka z našich programů? Přihlaste se k odběru ViaCafé, e-mailového zpravodaje s aktuálními informacemi a příběhy o lidech, kteří zlepšují Česko.