Organizujete sousedský festival, mezigenerační čtenářské kluby, trhy rukodělných výrobků v místě bydliště, umělecká setkání, sousedská grilování, rodinné odpoledne, opravu drobné sakrální památky, vysazujete aleje či přeměňujete veřejné prostranství? Byli všichni, kdo se akce zúčastnili, spokojeni? Získali jste během akce nějaké nové kontakty? Dozvěděli jste se něco pro vás přínosného? Na otázku, jestli se lidé zúčastní také další akce, jste získali odpověď, že s největší pravděpodobností “ano”. Jak si ale můžete být jisti, že skutečně dorazí? Jak zjistíte, že akce měla hlubší dopad na komunitu, město nebo obec?

Základním hnacím motorem lidské existence je ovlivňovat během života místo, kde žijeme, a zanechat za sebou tak svůj otisk. Věda prokázala, že lidská činnost výrazně ovlivňuje celou planetu, která nyní čelí klimatické krizi. Po staletí jsme naši planetu ničili, aniž bychom si uvědomovali dopady naší činnosti, příkladem budiž spalování fosilních paliv bez dostatečné znalosti následků. Existuje nespočet signálů, které nám říkají, že bychom měli začít brát vážně následky našich činností a zásahů. Tak proč nesledovat dopad vědomě? Proč si vědomě nevybírat činnosti podporující lepší společenství a lepší svět?

Jak měřit dopad?

Zjišťování dopadu je samozřejmě komplexní, komplikované a časově náročné, ale existuje k tomu mnoho nástrojů, které nám mohou celý proces usnadnit. Provádět měření dopadu bychom měli zejména v případě, pokud se chystáme věnovat komunitní práci, která může jít mnoha směry, zapojovat různé skupiny lidí a bude od nás očekávat velkou investici, jak lidskou tak časovou. Měření dopadu nepřináší pouze abstraktní vědecké poznatky, ale můžeme se z jeho výsledků poučit, vidět, co naše zásahy způsobují a získat hlubší znalost o společenství, ve kterém se pohybujeme. V průběhu správně naplánovaného procesu měření dopadu zjistíte, jaké jste provedli pozitivní i negativní změny, ať už přímo, nepřímo, záměrně nebo neúmyslně. Tento proces vám pomůže odhalit i změny, které nejsou na první pohled viditelné.

Když hodnotíme nějakou aktivitu, dokážeme ji většinou snadno popsat a kvantifikovat. Máme k dispozici vstupy (zdroje a peníze, které jsme investovali, aby se aktivita stala skutečností), vlastní aktivitu a výstupy (vzniklé produkty a služby). Dopad bude vidět teprve časem. Přinese změny v dlouhodobém časovém horizontu a bude zahrnovat jak kvantitativní tak kvalitativní změny.

Uveďme si jeden příklad…

Před 10 lety jsme si s přáteli uvědomili, že nábřeží Dunaje není obyvatelům Budapešti přístupné. Dunaj se v podstatě nenacházel na mentální mapě lidí žijících v Budapešti a na jeho nábřežích chyběla místa k odpočinku pro běžné obyvatele. Kromě komerčních míst totiž okolí řeky nenabízelo žádné kulturní nebo rekreační možnosti. Začali jsme proto na místě pořádat menší akce – mistrovství v házení žabek, výrobu barevných laviček, 1-3 denní festivaly. Postupně se naše aktivity zvětšovaly. Během pěti měsíců jsme provozovali kulturní prostor na břehu řeky, kam lidé mohli přijít, posedět, něco si ugrilovat, dát si pití na baru, podívat se na výstavu, poslechnout si koncert nebo si zacvičit jógu. Také jsme v rámci letních dní na několik dní uzavřeli jeden z mostů, aby byl jen pro pěší. Jako vstup jsme investovali mnoho hodin naší práce a také spoustu barvy a štětců, dřevo, čas dobrovolníků, pronájem mobilních toalet, stovky postů na Facebooku, atd. Výsledkem byly tisíce facebookových lajků, tisíce nových návštěvníků našich akcí, desítky nových laviček k sezení a mnoho akcí.

Instalace sedátek na břehu Dunaje

O 10 let později se Dunaj často objevuje v médiích, vzniklo podél něj mnoho nových míst a aktivit a další skupiny lidí tu organizují zajímavé akce. Když se nyní projdete podél řeky v centru města, uvidíte mnoho lidí, kteří tam posedávají, procházejí se nebo jinak využívají toto místo.

Letní místo pro setkávání, kulturní představení, bar či jógu na břehu Dunaje 

Můžeme tedy říci, že jsme iniciovali nějakou změnu? Ve skutečnosti jsme k tomuto procesu jen trochu přispěli. Naše aktivity byly jen součástí širšího trendu znovuobjevování břehů řek i v ostatních hlavních městech jako je Paříž, Praha nebo Varšava. Pohybovali jsme se v kontextu radikálních změn v turismu ve Střední a Východní Evropě: bylo investováno více peněz do říčního turismu na Dunaji, což vedlo k nárůstu návštěvníků. V té době se výrazně navýšil počet turistů přijíždějících do Budapešti i díky boomu levných letenek. Naše aktivity zřejmě také rezonovaly s pocitem mnoha městských obyvatel, kteří cítí potřebu být blíže k přírodě a řece. Mladí lidé také mnohem aktivněji využívají prostor způsobem, který by byl před 20 lety nemyslitelný. I jejich schopnost rychle se organizovat se v některých subkulturách proměnila, takže když něco pořádáte, okamžitě se k vám připojí dalších pět skupin.

Na našem příkladu je vidět, že nic na světě nefunguje v izolaci, neustále se navzájem ovlivňujeme a naše aktivity jsou hluboce vrostlé v daném kontextu. Proto je důležité vědět, jakých změn jsme dosáhli a jak jsme se o to zasloužili. K tomu, abychom vysledovali komplexní procesy, můžeme samozřejmě zapojit sociology a vytvořit dobře naplánovaný postup měření. Můžeme jej ale pojmout i v menším měřítku a použít kreativní způsoby k tomu, abychom získali zpětnou vazbu, podívali se více z blízka, co naše aktivity způsobily a blíže pochopili komunitu, ve které pracujeme.

Jak získat informace o dopadu?

Existuje mnoho literatury popisující, jak získat data, např. formou průzkumu, dotazníku, sociálních nebo klasických médií, pozorováním, procházkou s průvodcem nebo pouhým povídáním.

Pokud si sami chcete jednu z možných metod měření dopadu vyzkoušet, můžete použít službu Photovoice (doslova přeloženo jako “hlas fotografie”), což je kvalitativní metoda dokumentace a reflexe reality v participativních průzkumech s komunitním přístupem. To v lidské řeči znamená, že průzkum neděláme my jako pozorovatelé, ale zapojujeme do něj přímo místní lidi – účastníky aktivit, starousedlíky nebo kohokoliv, kdo nám může ukázat, jak vidí svět nebo konkrétní téma ze svého pohledu.

Účastníci si vyfotografují situace, které nejlépe vystihují témata jejich výzkumu, což jim pomůže lépe vyjádřit jejich pohled na komunitu. Poté spolu o fotografiích mluví a sdílejí, co je na nich důležité, proč udělali zrovna tu kterou fotografii. Fotografie je možné poté sdílet i s dalšími lidmi např. formou výstavy a tím motivovat ostatní k zapojení. Přestože byla tato metoda vyvinuta v mezinárodním prostředí, je aplikovatelná v kterékoliv komunitě. Výhodou Photovoice je to, že pracuje se symboly. Lidé debatují nad fotografiemi, obrázky, což umožňuje hlouběji pochopit pocity, vztahy a složitější příběhy. Tím můžeme získat mnohem hlubší informace o tom, co naše práce v komunitě přináší a jak místní ovlivňuje.

Jak mohou vypadat výstupy Photovoice se můžete dočíst například zde. Více do hloubky představuje metodu Photovoice tato prezentace.

A když už budete mít dost dat, úvah a otázek nebo snahy hlouběji pochopit “PROČ?”, zachovejte klid, věda pro to má dokonce i výraz: ochromení analýzou!

Článek vznikl v rámci mezinárodního programu na podporu komunitních lídrů ViabilityNet 3.0 a byl redakčně upraven. Autorkou je Cili Lohasz. 

Pokud se chcete do měření dopadu více ponořit, neváhejte se na nás obrátit a  my vás propojíme s odborníkem. Pokud máte od nás v tuto chvíli grant v rámci programu Živá komunita, můžete využít až 5 hodin odborných konzultací, které uhradíme nad rámec vašeho grantu. Užívejte si měření vaší komunitní práce!