„Když protestní hlas přetvoříte na tvůrčí.“ Jak se vstupuje do komunální politiky?  

Pavel Rek je už přes tři roky starostou středočeských Ratenic. Na radnici se nedostal proto, že by toužil po politické kariéře. Se svým dobročinným osvětovým spolkem se v obci – i díky podpoře Nadace Via – věnoval nejrůznějším komunitním aktivitám. Sousedé ho znali a do vedení obce následně sami oslovili. „Jsme přesvědčení, že právě lidé, kteří věnují svůj čas péči o místo, kde žijí, patří do obecních zastupitelstev. Proto je podporujeme tím, že je na tuto roli připravujeme,“ vysvětluje Ludmila Zájedová z Nadace Via. Program Nebojme se komunální politiky nabízí kromě odborných seminářů i mentoring na míru se zkušenými politiky a političkami. Jednou z účastnic letošního ročníku je Jitka Ottová z Dolan v Královéhradeckém kraji, která chce kandidovat v příštích komunálních volbách. Jako svého mentora si vybrala právě starostu Ratenic Pavla Reka. V dvojrozhovoru s oběma hybateli si přečtěte o tom, jak se vstupuje do komunální politiky. Pokud vás nalákali, neváhejte a přihlaste se do dalšího ročníku programu, který díky našim dárcům spouštíme už teď na konci června.

S Annou Slaninovou hovořili Jitka Ottová (O), komunitní hybatelka z Dolan v Královéhradeckém kraji a Pavel Rek (R), dříve komunitní hybatel, dnes také starosta středočeských Ratenic.

Začneme otázkou na tělo. Bojíte se komunální politiky?

O: Docela ano. Při své práci vodní hospodářky potkávám různé starosty a vidím, že jejich práce není zdaleka tak jednoduchá, jak zvenku vypadá.

R: Než jsem se stal starostou, neměl jsem žádné zkušenosti z komunální politiky, obavy jsem tedy měl. Postupně ale odezněly. Při procesu učení se přirozeně staly i nějaké přešlapy, ale snažili jsme se z nich poučit. Svou práci zkrátka děláte tak dobře, jak můžete.

Co byste pane Reku poradil lidem, jako je Jitka Ottová, aby se komunální politiky nebáli?

R: Strach se nejlépe zabíjí informacemi. Jitka Ottová udělala to nejlepší, co mohla: přihlásila se do programu Nadace Via, který jí může pomoci strach odbourat.

RATENICE: Každoroční akce Na kafíčko s panem starostou má mezi obyvateli ohlas: na neformálním setkání se najde řešení nejednoho problému. Vedle foto z přípravné prace pro instalaci workoutové sestavy zajistili sportovci se sportovně laděnými zastupiteli. Její předání do užívání bylo spojeno s profesionální inspirativní show.

Jaká byla vaše cesta ke komunální politice?

O: Ještě před pěti lety jsem se o komunální politiku nezajímala. Žila jsem v domnění, že u nás v Dolanech funguje vše tak, jak má. Jenže v roce 2020 došlo k události, která všechno změnila. Obec se rozhodla zasypat rybník na návsi. To se Dolanským nelíbilo, měli na rybník vzpomínky z dětství. Byla to výrazná dominanta obce a najednou se zasypávala sutí. Když jsme začali protestovat, řeklo nám vedení obce, že kdybychom chodili na zastupitelstva, věděli bychom o tom. A tak jsem začala chodit na zastupitelstva. Tam jsem zjistila, že vedení obce zdaleka není tak zvládnuté, jak jsem si myslela a začala jsem uvažovat, že bych sama kandidovala. Založili jsme spolek Letokvět, jehož jádro tvoří právě lidé, kteří proti zasypání rybníku protestovali. Rybník se podařilo zachránit. Spojilo nás to a snažíme se některé věci v obci měnit.

R: Moje cesta byla velmi podobná. V Ratenicích jsme před dvaceti lety založili spolek Ratenická včela, chtěli jsme obci přinést kulturu, vzdělávání i zvelebování okolí. Lidé si všimli, že pro obec děláme ve svém volném čase věci, které pokládáme za důležité, že Ratenice rozvíjíme. Když se blížily komunální volby v roce 2022, přišli za mnou tehdejší nespokojení zastupitelé. Poohlíželi se po někom, kdo byl ochoten dělat starostu a já jim na to v mladické nerozvážnosti kývnul. Aniž bychom se o to nějak extrémně snažili, na radnici jsme se dostali a já se skutečně stal starostou.

Ilustrační fotografie z jednoho ze seminářů programu Nebojme se komunální politiky.

Proč jste se rozhodli vstoupit do programu Nebojme se komunální politiky?

O: Byla to náhoda, která ale přišla ve správnou chvíli. Nadaci Via jsem předtím neznala, nabídka na mě vyskočila na internetu. Vzhledem k tomu, že jsem už věděla, že chci v příštích komunálních volbách kandidovat, a ještě je čas na přípravu, chtěla jsem toho využít.

R: Mě oslovila Nadace Via. Vzpíral jsem se, namítal jsem, že určitě existují mnohem úžasnější starostové s většími zkušenostmi, kteří mají víc co předávat. Organizátoři programu mě ale přemluvili s tím, že potřebují někoho, kdo nedávno začal a prošel si těžkými začátky. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem dostal klíče na stůl a nevěděl, který z nich kam patří. Řekl jsem si, že s radami do těžkých začátků bych tedy skutečně někomu pomoci mohl.

Pane Reku, vy jste v programu Nebojme se komunální politiky mentorem Jitky Ottové, jaká je studentka?

R: Úžasná. Ukázalo se, že mentoring je velmi přínosný i pro mě. Jitka Ottová se totiž nebojí ptát. Když má myšlenku, vyšle ji do éteru, když má otázku, tak ji položí. Z mentoringu díky tomu vycházejí skvělé podněty, o kterých mohu do budoucna přemýšlet. Vážím si Jitky Ottové za to, že spolu můžeme probírat i věci, které se nepovedly a se kterými se jen tak někomu nechlubíte. Sedli jsme si i lidsky. Když jsme se viděli tváří v tvář, bylo to velmi příjemné setkání.

Paní Ottová, na vás mám podobnou otázku: jaký je Pavel Rek mentor?

O: Nadace Via se trefila, když mi Pavla Reka přidělila. Osobnostně jsme si podobní, máme společné zájmy, dokonce se oba zabýváme včelařením! Podobné jsou si i naše obce, jsou obě přibližně stejné velikosti a řeší podobné problémy. A jako mentor je Pavel Rek skvělý, protože je ochoten mi vysvětlit cokoliv, co mě zajímá. Vážím si toho, že se mnou otevřeně sdílí i problémy, nic nelakuje na růžovo. Dostala jsem od něj spoustu cenných rad.

Jak jste mentoring pojali?

O: Docela systematicky. Nejprve jsem se zúčastnila zastupitelstva a měla jsem možnost porovnat, jak probíhá u nás a v Ratenicích. A bylo to dost rozdílné! Líbilo se mi, jak jsou zastupitelé Ratenic ve správě obce transparentní. Starosta Pavel Rek na začátku shrnul, co od posledního zastupitelstva řešil, co dělaly technické služby. U nás v Dolanech ani nevíme, kolik zaměstnanců technické služby mají, natožpak co dělají. Také jsem ocenila, že zastupitelstvo probíhalo v přátelském duchu, bylo pohodové. U nás se řeší jen nahromaděné problémy a emoce. A pak jsme měli prohlídku Ratenic. Viděla jsem, jak fungují místní spolky, co je za nimi vidět. Bylo to velmi inspirativní.

R: Říkal jsem si, že bude skvělé, když Jitka Ottová uvidí naši obec a zastupitelstvo naživo, že jí to poskytne lepší vhled do témat, která budeme probírat. I mně to mnohé dalo: dozvěděl jsem se od Jitky, jak se věci dělají u nich v obci. Samozřejmě mám informace od sousedních starostů, ale na jejich zastupitelstvu jsem nebyl, takže to byl pro mě zajímavý vhled. Mentoring je to zkrátka vzájemný.

Máte velký společný zájem, kterým jsou včely. Už jste měli možnost probrat i je?

O: Vůbec. Řekli jsme si, že nejprve musíme probrat všechny záležitosti týkající se komunitní politiky. Ale pak bychom se měli konečně dostat k těm včelám, pane Reku! My právě vytáčíme med. Vy už máte určitě vytočeno, že ano?

R: Bohužel my jsme letos úplně bez včel. Kombinaci teplé zimy a studeného jara naše včely nedaly. V našem okrese došlo k obrovským úhynům. Radili jsme se s jedním profíkem, který nám slíbil, že nám pomůže s rozjezdem v příštím roce.

Jitka Ottová u dolanského rybníku, který odstartoval její zájem o komunální politiku.

Pojďme od včel zpět k politice. Co považujete za svoji největší misi a kdy si řeknete, že byla úspěšná?

O: Mojí největší misí nyní je dostat se do zastupitelstva. Potom se budu snažit, aby obec začala dělat věci jinak, zejména co se týče životního prostředí. Obec asfaltuje, seká na krátko. Rodina Ottových vlastní v Dolanech stromořadí lip a obec je chce kvůli novému osvětlení ořezávat. Chybí tam zkrátka základní povědomí o ochraně životního prostředí. Kromě toho bych jako zastupitelka chtěla být transparentnější a nerozdělovat lidi v obci.

R: Chci, aby si Rateničtí po těch čtyřech letech, kdy jsem byl ve funkci starosty, řekli, že jsme pro obec udělali něco, co mělo smysl. Nemáme ambice za každou cenu vyhrát další volby. Chceme, aby naši sousedé viděli, že jsme se snažili a rozvíjeli v obci principy, kterým sami věříme. Nechali jsme například vyhotovit koncepční studii návsi a studii farního dvora, což jsou příklady toho, jak bychom chtěli, aby vesnice vypadala. Nejdeme cestou nejlevnějšího asfaltu a unifikované požární zbrojnice, ale po diskusi s občany přinášíme hodnotné řešení prostoru a modrozelenou infrastrukturu. Věříme, že tyto projekty by bez nás nevznikly a že je komunita ocení, neboť se na jejich tvorbě podílela.

Jaké máte plány ve svých obcích?

O: U nás v Dolanech nyní proběhlo úplně první participativní plánování. Týkalo se právě návsi s rybníkem, u které kdysi všechno začalo. Studii navrhovali architekti, ale lidé si mohli říct, jak by si místo představovali. Výsledek vypadá skvěle a můžete si ho prohlédnout na https://dolany-na.cityupgrade.cz/. Měla jsem štěstí, že participativní plánování bylo jedním z témat programu Nebojme se komunální politiky, takže jsme díky tomu byli připraveni a prosadili návrhy mnohem rychleji. Když jsem viděla, jak vypadají Ratenice, uvědomila jsem si, že je u nás ještě opravdu hodně prostoru pro zlepšování.

R: Věřím, že u nás v Ratenicích je výhodou, že jsme za poslední čtyři roky „nakopli velkou mičudu“ a kdokoli přijde do vedení po nás, bude s ní moct hrát několik desítek let. Podařilo se nám pro obec výrazně posunout komplexní pozemkové úpravy, takže naše krajina má šanci se zásadně změnit k lepšímu, a to nejen z hlediska lidí, ale i z hlediska zvěře, vodního hospodářství, obhospodařování a celkově se stát stabilnější.

Co je podle vás největší výzva na práci v komunální politice?

R: Největší výzvou jsou lidé. Každý se dívá na problematiku svýma očima, ale já jako starosta musím rozlišovat, co potřebuje obec a co jen jeden konkrétní občan. Dříve jsem se živil jako projektant, samozřejmě jsem také spolupracoval s lidmi, ale komunikace s nimi měla jasnou linku, která měla začátek, průběh a konec. Komunální politika však nemá ani jasný začátek, ani jasnou linku, ani jasný konec. Většina problémů překračuje čas volebního období, výzvy jsou v moha ohledech komplexnější a na jejich řešení máte velmi omezené prostředky.

O: Mám to stejně. S lidmi se dnes jako vodní hospodářka potkávám z jiné pozice. Je mi jasné, že jako starostka bych to měla mnohem těžší. Navíc nejsem extrovert, takže komunální politika pro mě bude i z tohoto hlediska výstup z komfortní zóny.

Paní Ottová, jak byste nalákala další hybatele do programu Nebojme se komunální politiky?

O: Potkáte se s lidmi, kteří jsou na tom stejně jako vy, kteří řeší stejné problémy. Díky programu zjistíte, že na to nejste sami. Dozvíte se, jak se problémy řeší jinde, získáte nadhled, rozhled, budete vědět, na koho se obrátit. Vzájemně si dokážeme poradit, protože všichni procházíme tímtéž. Navíc se tam hlásí samí správní lidé.

Pane Reku, zapojíte se do dalšího ročníku Nebojme se komunální politiky?

R: Kdyby to mělo pomoct „lidem z ulice“ jako je Jitka Ottová, aby se dostali do komunální politiky, rád znovu pomůžu. To jsou totiž přesně ti lidé, kteří by v komunální politice měli být: dokážou vynaložit své úsilí, hledat optimální řešení a zasadit se o změnu. Myslím, že je důležité, aby do ní ale nevstupovali s růžovými brýlemi, aby věděli, jak to chodí: že to je o mnoha hodinách jednání ohledně nepříjemných věcí a hledání odpovědí na nepříjemné otázky. To bych chtěl lidem předat, aby do politiky přišli co nejpřipravenější. Mně tato příprava velmi scházela a začátek byl pořádný kopanec. Vůbec jsem si neuměl představit, co vše dobrá práce starosty obnáší.

Paní Ottová, co vám program Nebojme se komunální politiky dal?

O: Dal mi větší odvahu. Komunální politika je pro mě daleko za komfortní zónou. Jsem sebevědomější, protože mám více vědomostí, více se orientuji. A co bych ještě vypíchla: Nadace Via nás podpořila v tom, že je dobré, když protestní hlas přetvoříte na tvůrčí. Uvědomila jsem si díky tomu, že jsme to u nás v Dolanech dělali dobře, protože jsme nezůstali jen u protestního hlasu, ale vytvořili jsme spolek, který chce dělat dobré věci, které za námi budou vidět. Je to skvělé předpolí pro to stát se zastupitelem.

Pane Reku, vy jste programem sám neprošel, ale v minulosti jste od Nadace Via získal několik grantů. Pomohly vám na vaší cestě směrem ke komunální politice?

R: Určitě ano. V rámci spolku Ratenická včela jsme mnohokrát žádali o podporu Nadace Via a mnohdy jsme ji dostali, a to nejen tu finanční, ale třeba také nejrůznější poradenství. Via byla vždy naše první volba. I díky ní jsme si v obci vybudovali jméno jako spolek, který do obce peníze přivádí, a nikoli vyvádí. Lidé si začali všímat našich aktivit a pak, když se měli ve volbách rozhodnout, komu dát hlas, dali ho našemu sdružení nezávislých kandidátů, jistě také proto, že viděli, jací jsme lidé a o co nám jde. Byla to cesta, jak se dostat do komunální politiky, byť to tak ze začátku nebylo vůbec myšleno.


Láká vás možnost měnit vaši obec na lepší místo pro život? Zvažujete vstup do komunální politiky, ale neumíte si představit, co to obnáší? Váháte, jestli byste to zvládli? Přihlaste se v létě 2025 do nového ročníku programu. Letos jsme pro vás připravili i jednu novinku. Na vaši žádost spouštíme i časově méně náročný program a na podzim poběží také série seminářů. Všechny informace najdete tady.

Děkujeme Pale Fire Capital, Nadaci JABLOTRON a Nadaci BLÍŽKSOBĚ za dlouhodobou podporu tohoto programu.

Díky našim dárcům vás můžeme podporovat i v dalších vašich aktivitách, která mění česká města a vesnice v lepší místa pro život. Odebírejte náš pravidelný newsletter, kde se o nich dozvíte víc.