V Rumunsku funguje úspěšně koncept komunitních nadací už řádku let. Více nám o fungování jedné z nich – komunitní nadace Tara Fagarasului – v rozhovoru poví Emilia Ciurchea.

Jste profesí učitelka. Nějaký čas jste učila i ve Spojených státech. Když jste se vrátila domů do Fagaraše, zapojila jste se do projektů místní komunity jako dobrovolnice. Co Vás k tomu vedlo?

Do komunitního života jsem se angažovala i před svým odjezdem do USA – tehdy ještě ne přímo ve Fagaraši, ale v jiném, mnohem větším městě. Do Fagaraše jsme se vrátili z USA kvůli rodině a také vychovávat děti. Začala jsem opět učit a zažádala jsem o grant z fondu spravovaného komunitní nadací Tara Fagarasului s názvem Mr. Science, což je program zaměřený na vzdělávání v exaktních vědách. Na vývoji tohoto programu jsem s nadací úzce spolupracovala a po jeho skončení jsem dostala od nadace pracovní nabídku, kterou  jsem přijala.

Organizace, pro kterou pracujete, Tara Fagarasului, je komunitní nadací. Mohla byste stručně představit koncept komunitních nadací a přiblížit jejich fungování?

Komunitní nadace v Rumunsku jsou jednou z možností, jak zapojovat občany. Vytváří programy, fondy či projekty s přihlédnutím k potřebám a zdrojům, které jsou v komunitě k dispozici. Snaží se oslovovat lidi, kteří mohou pomoci programy rozvíjet, a také ty, kteří mohou tyto programy finančně podpořit, zejména místní firmy. Většina projektů vzniká v reakci na potřeby komunity. Program “Mr.Science” byl například reakcí na skutečnost, že v Rumunsku jsou exaktní vědy vyučovány teoreticky, bez kontaktu s praxí. Pravděpodobně nejlepší definicí poslání komunitních nadací je: propojování potřeb komunity s dostupnými zdroji v komunitě.

Jaké aktivity a projekty realizuje vaše nadace?

Pořádáme například akce nazvané Bikeathony. Bikeathon je soutěž, v rámci které účastníci jezdí na kole pro nějakou společnou dobrou věc. To je náš nejsilnější fundraisingový mechanismus. Nejde jen o to, získat peníze, ale také zvýšit povědomí v komunitě, odhalit problémy a možné způsoby jejich řešení.

Mimo jiné máme také “Youth Bank”, kde studenti obvykle středních škol tvoří týmy a zpracovávají projekty. Program nabízí studentům příležitost k osobnímu rozvoji a čerpání zkušeností v oblasti participace. Studenti získávají finanční prostředky na své malé projekty a místní firmy obvykle zdvojnásobí částku, která se během fundraisingové kampaně vybere. Nejsou to velké peníze, ale díky darům ve výši 500-1000 dolarů na projekt je možné podpořit cca 20 různých projektů.

Bikeathon v Německu uspořádaný diasporou

Jakých změn ve Vaší komunitě chcete dosáhnout?

Každý z našich programů má konkrétní cíl. Do našeho největšího programu “Bikeathon” bychom rádi zapojili co nejvíce lidí, kteří by si uvědomili, že jde také o občanskou aktivitu. Nyní většina z nich vnímá Bikeathon jen jako soutěž, jízdu na kole nebo trénink, a nerozumí tomu, že je to platforma, díky které se mohou zapojovat do dění v komunitě. Je pro ně zkrátka těžké pochopit, že nejde jen o cyklistiku.

Prostřednictvím Youth Bank chceme podpořit participaci, podnikavost a dobrovolnictví mezi mladými lidmi. Co bychom ale chtěli vidět ještě dříve je odklon od diskriminace (vůči sobě navzájem) a příklon směrem k inkluzi. Nejdůležitější je povzbudit mladé k tomu, aby akceptovali jeden druhého.

Pokud jde o program Mr. Science, už nyní sledujeme, jak se mění způsob myšlení učitelů i metody jejich výuky. Studenti si také uvědomují, že učení není jen o sledování učitele a psaní si poznámek, ale také o prožívání a chápání toho, jak věci fungují. Výzvou je sledovat tyto změny na vesnicích. Fagaras je sice malé, ale urbanizované město; vesnice v okolí nejsou tak snadno dosažitelné a projekty tak musí být přizpůsobeny venkovským podmínkám. Mnohé venkovské školy například nemají připojení k internetu a učitelé se často zdráhají přinést do školy nový projekt.

S jakými problémy se ve vaší práci setkáváte a jak je řešíte?

Komunikace obecně – artikulace a pochopení toho, co děláme. Právě teď se snažíme navrhnout komunikační strategii pro jeden z projektů, abychom zjistili, jak by se dal dělat lépe.

Uvědomili jsme si například, že dva z našich příspěvků na Facebooku, které získaly nejvíce pozornosti,  byly fotky. Na jedné z nich je náš tým a na druhém je kočka sedící před naší nadací. Myslím, že se trochu bojíme odhalit sami sebe a snažíme se být za každou cenu profesionální, což je ale něco, co mají lidé spojené s veřejnými orgány. Uvědomili jsme si, že nás veřejnost chce vidět víc jako lidi motivované pracovat pro komunitu a poznat, kdo skutečně jsme. S novou strategií se učíme právě toto lépe komunikovat.

Na jaké úspěchy nebo projekty vaší nadace jste obzvláště pyšní?

Například na projekt zaměřený na práci s rumunskou diasporou – právě jsme dokončili studii ve spolupráci s Výzkumným ústavem ve Fagaraši. Hlavní myšlenkou bylo diaspoře porozumět – nechceme lidi vracet zpět, ale chceme jim ukázat, že se mohou i nadále angažovat ve své domovské zemi, zejména proto, že jejich rodiny jsou stále tady. Dalším úspěchem je naše Akademie pro studenty, kteří nebyli vybráni do projektového týmu Youth bank. Nechtěli jsme je odradit a zahodit jejich nápady, a tak jsme pro ně vymysleli vzdělávací program. Pro mě byl čas strávený s mladými lidmi na vzdělávacích kempech skvělým zážitkem. Měla jsem radost, že jsme mohli předat znalosti o sociálním podnikání a ukázat jim, že pokud vypozorují v komunitě nějakou potřebu, mohou vytvořit vlastní podnik, který na ni bude reagovat.

Jaké projekty nebo aktivity plánujete do budoucna?

Chceme dále rozvíjet stávající projekty a stále je vylepšovat. Například Bikeathon – pro nás je velmi náročné zorganizovat celou akci a všechno s ní spojené. Není to jen o získávání finančních prostředků, ale také o tom, že je třeba připravit jízdní kola, koordinovat dobrovolníky tak, aby věděli, co mají dělat, a také zajistit, aby byla na místě policie a sanitka. Aktuálně se proto snažíme najít sportovní klub, který by nám s tím pomohl, protože organizování sportovní soutěže není to, co bychom měli primárně dělat. My bychom se měli soustředit na získávání peněz a na to, aby lidé darovali a zapojovali se, nikoli na organizační zajištění celé akce.

Chceme tedy pokračovat v tom, co děláme, ale racionálnějším způsobem a určité činnosti, které nemusíme nutně zajišťovat my, delegovat na ostatní.