Před sedmi lety to byl opuštěný pozemek u školy. Dnes je z něj útulná náves, která je chloubou Markoušovic. Vesnici se třemi sty obyvateli, která je součástí Velkých Svatoňovic, rozhýbala skupina místních nadšenců a také grant od Nadace Via. Jak to celé probíhalo? Udělali by iniciátoři projektu něco jinak? A splnila nová náves očekávání?

Jak to všechno začalo

Markoušovice leží v bývalých Sudetech, kousek od Trutnova. I když se jich poválečný odsun nedotkl tolik jako jiných vesnic, obec se vylidňovala, lidé spolu příliš nemluvili a ani rok 1989 na tom mnoho nezměnil. Sousedský život ve vesnici příliš nefungoval, sousedé se nepotkávali. Neměli totiž kde. “Dost mi to vadilo, až jsem si říkal, kam jsem se to přiženil,” říká Jakub Kubját, jeden z iniciátorů projektu nové návsi. “Markoušovice jsou hodně roztažené, nikde nebylo centrum, není tu ani pošta. Napadlo mě vesnici trochu oživit, vytvořit místo, kde se budeme moci setkat.”

Původní stav prostranství před školou

Začal po vsi sondovat, kdo by do toho šel s ním, a zjistil, že podobný nápad měli i další sousedé. “Pamatuju, jak sedíme tamhle pod tou pergolou u piva a přiťukáváme si, že do toho teda půjdeme,” vzpomíná Jakub Kubját. Společně pak podali žádost o grant do Nadace Via. A 21. září 2015 dostali vyrozumění, že se svou žádostí uspěli a z programu Místo, kde žijeme, na kterém nadace spolupracovala například s firmou Hornbach nebo Net4Gas, získávají 300 000 Kč.

Dobrý plán je základ

Stará náves zanikla při rozšiřování silnice, tudíž bylo potřeba najít nové místo. Volba padla na zarostlou bezprizorní louku naproti škole. Pozemek by tedy byl, ale co na něj? Pokud má nová náves lidi ve vesnici opravdu spojovat, měli by mít možnost ovlivnit, co na vybraném místě vznikne. Markoušovičtí začali s pomocí konzultantů z Nadace Via organizovat plánovací setkání s veřejností.

Plánovacích setkání proběhlo několik a všechny s vysokou účastí. Na první přišlo do školní tělocvičny víc než 80 lidí. Nejdřív se hledala obecnější shoda na tom, jak by taková náves mohla vypadat, v dalších kolech se pak návrhy upřesnily. Nejvíce bodů posbíral altán s posezením a ohniště. “Plánovací setkání určitě doporučujeme všem, kteří o podobném projektu uvažují. Překvapilo nás třeba, že některé nápady které v prvním kole získaly vysokou podporu, nakonec v dalších kolech neuspěly,” říká Pepa Dvořák, autor Kroniky markušovické návsi. A tak místo venkovní posilovny vzniklo hřiště na pétanque a k altánu přibyl malý amfiteárt, kde se můžou konat hudební a divadelní vystoupení. Novou náves ještě doplnila zvonice a čerstvě vysazená jedle.

19. října 2015. Přijela naše milá konzultantka Eva a převedla naši pozornost na to, co je skutečně důležité. V prvé řadě vybrat vhodného architekta, který bude připraven naše představy ztvárnit do projektu. Pod vedením Evy jsme probrali další postup příprav a harmonogram. Část z nás by hned ráda věděla, jak to bude vypadat a co na návsi uděláme. Eva nás usměrnila, ať se dáme do klidu a své představy a podněty necháme na první setkání s veřejností.

Z markoušovické kroniky
A náves v novém
Nejužší tým Markoušovické návsi

Pracujeme!

Zatímco se část týmu věnovala vyřizování nutné administrativy, další se vrhla do čistících a úklidových prací. Členové týmu se na brigádách scházeli co chvíli, na větší víkendové akce zvali i obyvatele obce. “Zažil jsem tady jednu brigádu, na kterou přišlo asi 50 lidí, a museli se navzájem představovat. To už se teď neděje. Společná práce většinu lidí seznámila,” říká další z iniciátorů Zdeněk Štěpán.

19. října 2016. Byla svolána první velká veřejná brigáda k osázení návsi. Prvně šly na řadu adoptované stromy, které si jejich "noví rodiče" pod dohledem zahradníka zasadili. Silní chlapi budovali ohniště. Děvčata vyplela stráň pro výsadbu keřů. Povolala chlapce a ti zakotvili do svahu zpevňovací klády. Vše nám šlo krásně od ruky. Bylo to i díky tomu, že se nás sešlo tolik. Vždyť více než 40 dospělých brigádníků, ale i asi 15 dětí odvede za den kus poctivé práce. Když jsme kolem patnácté hodiny končili, naskytl se nám na naši náves zcela nový pohled.

Z markoušovické kroniky

Pro slavnostní otevření připravili Markoušovičtí první z mnoha pravidelných akcí, kterými teď náves žije. 23. září 2016 se konal nultý ročník Markoušovického rubání. Účast byla hojná a program bohatý. Přišli trvalí podporovatelé i počáteční pochybovači. Vydařená proměna návsi všechny přesvědčila, že stojí za to v budoucnu pokračovat i v dalších aktivitách. “Jsme parta lidí, kteří něco chtějí dělat, baví nás to a lidi tohle poznají a vždycky přijdou,” dodává Pepa Dvořák.

Práce postupují, zvonička i altán už stojí

Jedeme dál

Je 26. srpna 2022 a na návsi se koná už po šesté Markoušovické rubání. Lavice v altánu se pomalu zaplňují místními i sousedy z okolních vesnic a na vedlejším podiu se připravuje první ze dvou hudebních vystoupení. Nad altánem si prodejci chystají zboží ve stáncích a všude kolem pobíhají děti. Rubání patří mezi větší a už vlastně tradiční akce, postupně k němu ale přibyly další. Téměř každý měsíc se něco děje. Aby to Markoušovičtí zvládli, rozdělili si jednotlivé akce mezi sebe a na financování se domlouvají s obcí. V listopadu se tak třeba všichni těší na další ročník VŘSSR aneb Vepřové Řízky se Smaží Různě. Velkou soutěž ve smažení řízků si užívají soutěžící, porotci i návštěvníci z okolí. V prosinci se vesnice sejde na tradičním rozsvěcení vánoční stromu nebo silvestrovském setkání. V únoru se celé okolí sjíždí na Markoušovické hody, v dubnu se staví májka, kterou pak v květnu slavnostně kácí. Samozřejmě s kapelou. Mezitím prostranství využívají pro různé akce a oslavy spolky, děti z místní školy, dokonce se tu jednou konala i svatba. Na návsi to zkrátka žije.

20. července 2018. Na návsi promítáme film Cesta do pravěku. Přišlo více než 150 návštěvníků jak z naší obce, tak z okolí. Akce Filmové léto, během které se u nás i v okolních obcích promítaly klasické filmy, sklidila totiž mezi spoluobčany velký úspěch. Řada z nich se rozhodla navštívit i filmy v ostatních obcích. Bylo krásné vidět, jak se spolu domlouvají, kdo koho vezme. Zkrátka a dobře, žili opět spolu.

Z markoušovické kroniky

A co projekt přinesl samotnému týmu? “Stmelilo nás to. Rozhodně nás společná práce na nové návsi víc spojila. A myslím, že nám to i dodalo sebevědomí nejen jako spolku, ale i nám samotným. Než jsme s projektem začali, nevěřili jsme, že můžeme věci kolem nás měnit. Hodně nám v tom pomohl právě první grant od Nadace Via. Když ve vás někdo věří, motivuje vás to,” říká Karolína Dekker, kterou ostatní členové pověřili vedením spolku.

Náves funguje už sedmým rokem, udělali by Markoušovští něco jinak? “Ne, vlastně ne. Jsme rádi, že to na návsi i po těch letech pořád žije,” říká kronikář Pepa Dvořák a pokračuje: “I když úplně původní myšlenka se vlastně nepodařila:) Původně jsme totiž chtěli přímo na návsi vztyčit sochu Josefa II., který tady prý přespával. Nakonec místo ní máme Josefovu postel.”

Zaujali jsme vás? Pracujete na podobném projektu a rádi byste se přihlásili o podporu? Prostudujte si víc na tomto odkazu, náš program stále běží.

Rádi byste pomohli, ale nemáte nápad na konkrétní podobu pomoci? Podívejte se pro inspiraci na již podpořené projekty.