Ten klaun není jen tak obyčejný klaun. Jeho otec byl Srb, matka ze Sicílie. Potkali se napůl cesty, v italském Janově, kde se klaun narodil. Na otázku, jak se dostal do Čech, odpovídá: „Nevím, kde jsem se tu vzal a proč tu vlastně jsem.“
S motýlkem nakřivo a posmutnělým výrazem se dnes potulný klaun objevil před hasičárnou v malé vsi Bečice u Tábora. Vyrábí dětem hudební nástroje z nafukovacích balónků a staví s nimi v kupce hlíny tunely a starobylé hrady.
Hrady ale za chvíli půjdou k zemi. Přijede bagr a s jeho pomocí tu začnou lidé sázet stromy.
Pravda, vyjet s tímhle na půlmetrové stromky je trochu jako vystřelit na vosu bazukou, ale bagr je bagr. Ať to odsýpá a může se jít na pivo a bramboráky.
Dnes se totiž v Bečicích slaví otevření nového prostranství, na kterém celá ves pracovala poslední rok. Bude sloužit k tomu, aby se tu lidé ze vsi mohli potkávat. Stojí tu nový altán, gril a malé hřiště, které už za pár minut bude lemovat řada stromů.
Prostranství si lidé sami naplánovali a podíleli se na jeho proměně. Nechali tu hodiny a hodiny dobrovolné práce.
Projekt v Bečicích byl součástí našeho programu Místo, kde žijeme. Na proměnu prostranství jsme přispěli grantem 300 tisíc korun, a místní jsme celým plánováním a procesem prováděli.
Jak takové společné plánování v Bečicích vypadalo, si můžete přečíst v našich minulých článcích (první díl blogu si můžete přečíst tady a druhý zde). Za partnerství programu děkujeme NET4GAS a projektovým marketům Hornbach, bez kterých by v Bečicích a dalších čtyřech obcích po celém Česku nic nevzniklo.
Cílem programu není pouze vytvořit hezké místo ve vsi. Věříme totiž, že společné plánování a společná práce obyvatel přispívá k tomu, že budou mít to, co skutečně sami chtějí nejvíce, že si budou místa vážit – a že také utuží své sousedské vztahy.
V některých vsích chtějí spíše park a lavičky, v Bečicích se rozhodli pro zastřešený altán s grilem, odkud by se dalo jít začutat na malé hřiště.
Jak říká starosta obce Michal Pacalaj, všechno nebylo ideální, plánování občas drhlo, ale nakonec se projekt podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Řada lidí ze vsi, kde žije jen zhruba 70 stálých obyvatel, se skutečně zapojila – a ještě k nim přibyli místní chalupáři.
„I když slavnostně otevíráme, úplně hotovi ještě nejsme. Čeká nás ještě jednoduché dětské hřiště a doladit detaily. Až za pár let povyrostou stromy, bude to moc pěkné místo, ale myslím, že už teď to není vůbec špatné. Obec odvedla spoustu práce. Někteří tu nechali několik víkendů svého volného času. Nerad bych někoho vynechal, tak nebudu jmenovat, ale úderná skupina jistě ví, koho mám na mysli. Chtěl bych jim všem poděkovat,“ říká starosta Michal Pacalaj.
„Vzali si to tady za své a ukázali, co dovedou. Určitě ne všechno probíhalo podle představ každého z nás. I mne některé kompromisy mrzely. Děkuji proto těm, kteří to dokázali hodit za hlavu a dál projektu fandili.“
Ochlazuje se, stromy už stojí a rostou. Každý z nich má svého patrona z obce. I za Nadaci Via jsme jeden keř zaštítili, pod radlicí bagru hlínu ušlapali – a pak se vydali do tepla na koncert dua Skutr, legendy ze Slap, kterou si na slavnostní otevření místní sami vybrali.
Na kamnech se vaří čaj a ženy zpívají se Skutrem lidovky. Muži testují nové hřiště prestižním fotbalovým zápasem. Klaun testuje kvalitu koláčů, které místní napekli.
A děti testují bagr.
Autorka fotografií: Anna Šolcová
Čtěte také:
Společné plánování a stovky hodin práce. Lidé si svépomocí vytvořili novou náves
