Dijana Šabić  byla účastnicí mezinárodního programu pro lokální komunitní lídry ViabilityNet 3.0. Když byla Dijana ještě malá, ztratila otce během války o nezávislost v Chorvatsku. Ačkoliv se s matkou a bratrem přestěhovala do Splitu, na své rodné město Pučišća na ostrově Brač nezapomněla. Prázdniny trávila u svých prarodičů a vždy cítila potřebu vrátit své komunitě to, co dala ona jí: štěstí. Po ukončení studií se proto rozhodla vrátit zpět na ostrov. Za pomoci financování vlády a díky programu ViabilityNet 3.0 zde zrealizovala mnoho projektů a byla zvolena jako členka místní městské rady.

Gratuluji, Dijano! Nedávno jste byla zvolena do městské rady. Jak se to stalo?

Během práce ve své komunitě jsem viděla spoustu věcí, které byly špatné a zároveň lehce řešitelné, ale nikdo je neřešil. Vedla jsem dobrovolnické centrum a tak jsme se s kolegy rozhodli sepsat seznam nezávislých kandidátů. Nebyli jsme politickou stranou, k účasti ve volbách jsme potřebovali nejméně jedenáct lidí. I když jsem se setkala s kandidáty na seznamu jen krátce před volbami, všichni souhlasili s tím, abych na seznamu obsadila druhé místo. Bylo hezké vidět, že i lidé, kteří mě neznají, uznávají mou práci. Naše kampaň byla naprosto pozitivní. Nekomentovali jsme negativní věci nebo aspekty mimo komunitu. Mluvili jsme pouze o dobrých věcech a o tom, co bychom mohli v budoucnu udělat. Myslím, že právě díky tomu jsme získali takovou podporu. Jako nové hnutí jsme dostali tři z jedenácti míst v místní radě. Byl to úspěch vzhledem k tomu, že druhá největší strana získala pouze jedno místo. Všichni jsme byli překvapeni.

Jaká je Vaše nová role? Čím se v městské radě zabýváte?

Byli jsme zvoleni na konci května a do čtyř měsíců po volbách jsme měli již tři městská zasedání.  Dřívější rada pořádala kolem 5 zasedání za celý rok. Chtěli jsme odstartovat všechny menší projekty, nechtěli jsme nic odkládat. Jedním z největších problémů bylo, že naše obec téměř nikdy nereagovala na spoustu grantových výzev z Evropské unie nebo z národních nadací. Promeškali jsme spoustu příležitostí! Tohle je něco, co chceme opravdu změnit. Začali jsme s malou skupinou lidí  hledat různé grantové výzvy.

Společné sázení rostlin

Výsledkem je, že píšete svůj první projektový návrh v pozici radní. Jaký je jeho cíl?

Chceme podpořit kino v naší obci, na čemž pracujeme ve spolupráci s festivalem Středomořských filmů.  Mají program zvaný Středomořské kino, v rámci kterého se snaží probudit všechny staré filmy. Naše staré kino bylo otevřeno před šedesáti lety, ale posledních dvacet let už nefungovalo. Máme všechna potřebná zařízení, ale vybavení ne. Lidé z festivalu už tu nějaké promítání pořádali, ale vždy si museli přinést vlastní vybavení. To pro nás bylo příliš drahé. Teď budeme promítat po celý rok a nejen během léta. Projekt je pro nás důležitý, protože je první, který realizujeme s místní vládou, naším politickým oponentem.

Pojďme se podívat zpátky na začátek. Pamatujete si první moment, kdy jste chtěla udělat něco pro svou obec?

Narodila jsem se na ostrově Brač a žila ve své obci jako dítě. Během války zemřel můj otec a my se poté přestěhovali do Splitu. Vracet se na ostrov pro mě bylo vždy příjemnou dovolenou. Hodně času jsem zde trávila se svými prarodiči. Ostrov pro mě znamenal nejen útěk na prázdniny, ale místo klidu a odpočinku. Vždy jsem měla nutkání své obci vrátit to, co dala ona mně, a tím bylo štěstí. Celý život jsem cítila, že jí něco dlužím. Během vysoké školy jsem realizovala mnoho projektů a rozvíjela různé aktivity. Ke konci studia se mi naskytla možnost navrhnout projekt i pro mou obec. Samozřejmě jsem to zvládla a od vlády jsme dostali finanční prostředky na dva projekty a byli jsme schopni zaměstnat dvě osoby, z nichž jednou jsem byla já. To bylo před čtyři lety, když mi bylo dvacet čtyři. Tehdy jsem se přestěhovala zpět a začala zde žít natrvalo. Otevřela jsem dobrovolnické centrum – úplně první centrum, které kdy bylo založeno na kterémkoliv z chorvatských ostrovů. Otevřeli jsme i středisko pro mládež.

Vybavení nového dětského hřiště

Můžete nám říct více o aktivitách těchto dvou středisek?

Dobrovolnické centrum v podstatě rozvíjí dobrovolnictví na ostrově. Organizujeme různé aktivity a pomáháme místním nevládním organizacím dodržovat zákon o dobrovolnictví, protože ty dříve měly všechno pomíchané a nikdo nedělal věci tak, jak by měl.  Začínali jsme s předpokladem dvanácti aktivit během jednoho roku a nakonec jsme jich uspořádali sedmdesát šest, protože potřeba obce byla velká. Všichni mě žádali o pomoc a já jim ráda vyhověla. Mládežnické centrum poskytuje aktivity pro děti a mládež – například promítání filmů na různých místech na ostrově, workshopy s komiksy a tvorba filmu. Během jednoho roku jsem poznala všechny lidi ve své obci a na celém ostrově a uvědomila jsem si všechny promeškané příležitosti. Kanceláře obou středisek se nachází v obecní budově Pučišća a díky tomu jsem se dostala do kontaktu i s místní vládou.

Když jste se přihlásila do programu ViabilityNet 3.0, bylo Vaším cílem vytvořit v Pučišća aktivní skupinu zaměřující se na sociální, kulturní a turistický rozvoj. Jak vypadala situace před projektem a jak po něm?

Na začátku těch aktivních lidí  bylo jen pár. Program ViabilityNet 3.0 mě naučil, jak přesvědčit lidi, aby se nejen zapojili do různých aktivit, ale aby přicházeli i s vlastními nápady. Předtím jsem nevěděla, jak uchopit mou roli v komunitě. Nedokázala jsem vidět, zda mé aktivity byly pro komunitu důležité či potřebné. Myslela jsem si, že lidé si říkají: „aha, ta malá holka Dijana něco udělala, ale netřeba se obtěžovat, je prostě šílená…“. Nicméně, nyní s pomocí programu se mi podařilo udělat několik věcí a posunout dále mé projektové myšlenky. Taky jsem se naučila, jak jednat a vést lidi – nejen je žádat o pomoc, ale umět věci vysvětlit tak, aby chápali důležitost dané aktivity pro komunitu. Většina lidí žije v Pučišća více jak 20 let či celý život. A když jste součástí komunity, která nefunguje dobře, už nevidíte možnosti rozvoje či nevěříte, že to k něčemu bude. Musela jsem se naučit vyjednávat a přesvědčovat lidi, že má smysl být aktivní a pokoušet se o změnu v komunitě.

Jak jste řekla, na začátku projektu neměl žádný z občanů zájem podílet se na rozvoji obce.  Viděli  jsme ale fotky, jak lidé zahradničí, staví kamenné pece… Vypadá to, že jejich postoj se změnil.

Obvykle začínám příkladem. Na začátku musím udělat něco sama. Některé projekty z ViabilityNet 3.0 zahrnují pouze mě a jednoho nebo dva další – například zahradničení. Ujali jsme se toho jen tři, ale poté za mnou přicházeli ostatní a říkali: „Opravdu jsi odvedla skvělou práci. Mrzí mě, že jsem nebyl(a) součástí.“ A později se jí skutečně stali. Měli jsme zdlouhavé diskuze o tom, co by se mohlo udělat, mluvili jsme o úspěchu jiných obcí a měli jsme i přednášky. Takové nástroje jsem používala k prosazení myšlenky, že změna je možná.

Pokud byste si vybrala pouze jednu věc, jaké nejdůležitější změny jste podle Vás v Pučišća dosáhla?

Mým oblíbeným projektem byla mapa. Moje vesnice nebyla příliš turisticky orientovaná. Neměli jsme mapu, neměli jsme fungující turistickou organizaci, neměli jsme nic. Tak jsme se sešli a navrhli mapu. Mapa je napsána místními pro ty turisty, kteří chtějí zažít něco, co je důležité pro místní obyvatele. Naše vláda a ostatní lidé si mysleli, že napíšeme seznam všech kostelů a podobně, ale to jsme nechtěli. Jedno místo na naší mapě zaujímá např. stará paní, která dělá nejlepší dorty ve vesnici – to byl druh mapy, kterou jsme chtěli. Dělali jsme to po našem a myslím, že výsledek vypadá úžasně. Vydali jsme kolem čtyři sta kopií a lidé z vesnice si rozebrali všechny, takže ani nezůstala žádná pro turisty. Tento rok jsme vydali novější verzi a nové mapy děláme i pro ostatní vesnice. Na vytváření mapy a překladu do našeho jazyka pracovalo asi jedenáct lidí a byl to opravdu skvělý moment.

Kromě mapy jste založila i nové webové stránky – www.bestofbrac.comkde píšete články pro turisty. Když to čtu, vypadá to, že Brač je skvělým místem, kde strávit dovolenou! O jaký druh projektu se jedná?

Místní turistická mapa

To nejlepší z Brače je společnost, kde pracuji.  Jde o iniciativu, která byla založena před dvěma lety, protože jsme chtěli ukázat rozdílné aspekty ostrova Brač – gastronomii, kulturu ostrova a tak dále. Jednou z činností naší iniciativy je to, že pomáháme organizovat události jako např. cyklistické a běžecké soutěže. Těchto události se účastní kolem tří set lidí. A od té doby, co píšu články, ráda kontroluji analýzu návštěvnosti naší stránky. Jsem šťastná, protože jsou to lidé z celého světa.

Již přes čtyři roky pracujete pro svou komunitu. Jak Vás to změnilo nebo posunulo na Vaší osobní cestě?

Největší změnou je pro mě, jakožto introvertku, nebýt introvertkou. Jsem obvykle ta, která je vždy zticha. A když jsem ve skupině, moc nemluvím. Jsem vždy v zákulisí, nerada bývám na jevišti. Viděla jsem, že lidé jako já nechtějí převzít roli lídra. Program ViabilityNet 3.0  mi však ukázal, že jsou různé druhy lídrů. Bylo povzbudivé si uvědomit, že lídr nemusí být nutně extrovert – ten nejhlasitější ve skupině. Dřív jsem se bála oslovit vládní úředníky, například starostu, teď už se nebojím. Program mě naučil, že jsem stejně cenná jako lidé, se kterými navazuji kontakt.

Vzhledem k cestě, kterou jste podnikla, jak důležitý pro Vás byl tento program?

Během života jsem se zúčastnila více než třiceti projektů, program ViabilityNet 3.0  byl však pro mne rozhodující a zároveň můj nejoblíbenější. Mnoho jsem se tu za krátkou dobu naučila.  Na rozdíl od jiných mi dal k rozvoji mých nápadů i zdroje, které bych jinak nezískala. Program mi např. pomohl při rekonstrukci ´vapnenica´, což je tradiční kamenná vápenná pec, která zde stála nedostavěná více než padesát let. Užívám si pružnosti programu.  A cestování a všechny věci, které jsem viděla a které jsem se naučila, mě opravdu inspirovaly. Obzvlášť si pamatuji skupinu antropologů, kteří nás navštívili v Maďarsku. Mám diplom z antropologie, ale nikdy jsem jako antropoložka nepracovala. V Chorvatsku je to profese, ve které nemůžete najít uplatnění. S ViabilityNet 3.0 pracuji jako antropoložka ve své obci: program mi ukázal, že lidé mohou mít svou vlastní iniciativu. To bylo pro mě hodně důležité. A co víc, píšu odbornou práci o aplikované antropologii a určitě v ní budu psát o zkušenosti s programem ViabilityNet 3.0!

Stavba ´vapnenica´

A co byste vzkázala budoucím účastníkům ViabilityNet 3.0 programu?

Všechno si zapsat! Je tam hodně informací a zajímavých studií, o kterých se během programu mluví. Stále mám svůj notebook z programu a dívám se do něj velmi často. Uslyšíte mnoho zajímavých příběhů lidí, kteří se programu také zúčastnili a které jsme i navštívili. Je to obrovská inspirace a zdroj řešení problémů. Kdykoliv mám nějaký problém, vím, že někdo z této skupiny bude  znát řešení.

Dijana Šabić (1989) Chorvatská aktivistka, radní v městě Pučišća a projektová manažerka v organizaci ´The best of Brac´. Má diplom ze sociologie, antropologie a ekonomiky.