Místo aby dešťová voda mizela v kanalizaci, může zavlažovat květiny a ochlazovat ulice. V pražském Suchdole se místní pustili do realizace dešťového záhonu – jednoduchého, krásného a chytrého řešení, které pomáhá zadržet vodu tam, kde spadne. Výsledkem je nejen funkční opatření proti suchu, ale i nový prostor, který těší obyvatele a spojuje sousedy. Text, který vznikl pro Ekolist.cz, napsala Klára Dušková.
Dešťový záhon je krásný i funkční
Co se stane ve městě s vodu, která naprší? Většinou co nejrychleji odtéká kanalizací pryč, aby na ulicích nebyly louže. Protože vodu necháme rychle odtéct, nemůžeme ji využít pro zalévání nebo vsakování do půdy, takže chvíli po dešti už je ve městě zase sucho a horko. A někdy se během srážek také “pěkně” vypláchne kanalizace, takže se může stát, že se splašky úplně bez čištění dostanou do potoků a řek. Vodu ale můžeme od kanalizace odklonit a přivést ji místo toho do květinového záhonu.
Dešťovými záhony mohou být i malé pásy na okraji chodníků. Vlevo je příklad z New Yorku, kde jich ve čtvrti Queens vybudovali už více než 300. Vpravo je příklad z obce Chýně kousek za Prahou, kde jsou okapy svedeny do malého štěrkového záhonu (foto: Zdeňka Kováříková, Ekolist.cz)
Těmto speciálním záhonům se říká “dešťové záhony” – jde o mělkou prohlubeň v terénu, která je osázena takovými druhy rostlin, které zvládnou střídavé období sucha a zamokření. Voda se v záhonu dočasně zadrží, zasákne do půdy nebo se pomalu odpařuje. Díky tomu se uleví kanalizaci, zlepší se mikroklima a navíc vznikne krásný kvetoucí ostrůvek v zástavbě. Hodil by se takový záhonek i u vás? Inspirujte se v Suchdole!
Příklad dobré praxe z pražského Suchdola
V pražské čtvrti Suchdol žije můj bývalý kolega Míra Pácl. Původně je sice z Krkonoš, ale v Suchdole studoval na České zemědělské univerzitě obor krajinné inženýrství a v této čtvrti už zůstal. Po škole pracoval mnoho let v projekční vodohospodářské firmě a v současnosti ve stejném oboru samostatně podniká. Přestože zde žije už více než 20 let, se sousedy se začal více seznamovat až když se mu narodily děti. Když jsem v místním komunitním centru dělala workshop Krajina je taky soused, pozvala jsem ho také a propojila ho se spolkem Suchol žije. Členové spolku měli zájem začít zdejší prostředí zlepšovat a místní odborník, který je zároveň nadšeným zahradníkem, se skvěle hodil!
Spolek chtěl podpořit zadržování vody, společně proto vytipovali několik vhodných míst. Nakonec vybrali sklonitý pozemek (cca 250 m2) mezi ulicemi s příhodnými názvy Do Vrchu a V Údolí. Tohle místo je totiž hodně na očích. Je blízko školy a zastávky autobusu, takže tudy denně projede hodně lidí, kterým budou květiny dělat radost. Poloha ve svahu také umožnila jednoduché vyspádování přívodu vody.
Formality před startem
Spolek získal souhlas vlastníka – pozemek je ve vlastnictví městské části, která tento záměr ráda podpořila. Bylo také potřeba prověřit, zda tudy neprocházejí podzemní sítě, třeba kanalizace. Z hlediska financování se hodilo, že se Suchdol nachází jen kousek od pražského letiště, které nabízí přilehlým čtvrtím zajímavé granty. Spolku se tak podařilo získat přibližně 250 000 Kč.
Míra mezitím začal spolupracovat s další místní odbornicí, krajinnou architektkou Evou Jeníkovou, a společně připravili projekt. Navrhli umístit do chodníku 2 odtokové žlaby obložené žulovými kostkami, které přivádí vodu do záhonu. Vtok do kanalizace je ve žlabu zaslepený, ale je možné ho v případě potřeby znovu otevřít (např. v zimě, když se chodníky solí). Horní žlab ústí do tlumící tůňky, která slouží pro tlumení kinetické energie přitékající vody.
Nový žlab (obložený žulovými kostkami) je napojený na původní žlab, který sváděl vodu do kanalizace. Tento svod je nyní zaslepen a voda je novým žlabem přivedena do tlumící tůňky na horním okraji záhonu. Foto: Klára Dušková
Z tůňky se voda rozděluje do dvou větví – kamenitých cestiček prosypaných štěrkem. Tyto štěrkové cestičky vodu rozvádějí do pěti „vsakovacích úrovní“. To jsou vlastně malé terasy nad sebou, prohlubně osázené květinami, takže to může připomínat třeba rýžová pole. V případě, že by se akumulační prostor záhonu i retence půdy už úplně naplnila, bude přebývající voda přepadat do vpusti dešťové kanalizace na dolním okraji záhonu. Navrhli také výměnu zeminy, druhové složení vhodných rostlin a celkově koncept záhonu. Přesné umístění prvků ale ladili až během samotné realizace.
Vlevo je vidět druhý žlab, který přivádí vodu do střední části záhonu. Štěrkové cestičky rozvádějí vodu do malých prohloubených terásek, kde se voda zasakuje a jsou zde vysazeny květiny. Foto: Klára Dušková
Jak probíhalo kopání a sázení
rvním krokem byl průzkum. Bylo potřeba zjistit, jaké zeminy se zde nacházejí a jak dobře se voda vsakuje. Míra udělal několik půdních sond a vsakovací zkoušky na třech místech, díky kterým zjistil, za jak dlouho se vsákne určitý objem vody. Nad objemy vody a rychlostí vsakování je důležité se zamyslet předem, abychom například nesvedli vodu z velkého parkoviště do jednoho malého záhonku. Jako předběžný odhad může posloužit mapa potenciálního vsaku, ale vždy je lepší takto prakticky otestovat konkrétní místo.
Různé materiály pak použili pro různé účely: jílovité zeminy na vybudování hrázek, naopak na vsakovací místa koupili hrubší kamenivo, písek a štěrk. V místech výsadby smíchali písek se zeminou a kompostem, aby květiny dobře rostly, ale zároveň aby se i zde voda dobře vsakovala. Hrubé zemní práce zastal bagr, odborná firma vyfrézovala kusy asfaltu a usadila odtokové žlaby. I když jsou umístěné v chodníku, musely být pojezdné, aby tudy projeli třeba hasiči (žlab je z polymerbetonu, dlouhý 5 metrů, opatřený mříží s nosností až 400 kN). Ale pak už přišla na řadu sousedská brigáda a drobné nářadí jako lopaty, motyky a kolečka.
Než se bagr pustil do práce, byl zde obyčejný zatravněný pozemek. Foto: Miroslav Pácl
Nejprve bylo potřeba vymodelovat terén, pak rozmístit různé druhy materiálů. Foto: Miroslav Pácl
Ideální je záhony budovat na podzim, aby se rostliny dobře ujaly a hned na jaře krásně vykvetly. Zde vybrali kombinaci jarních cibulovin, trvalek a trav, takže celý rok se bude na co dívat. Při výběru druhů bylo potřeba vzít v úvahu, že na některých místech se voda drží déle, jiná zase rychle vysychají. Také světelné podmínky nejsou všude stejné – třeba v dolní části rostou vysoké smrky, takže se sem hodily druhy, které mají rády stín. Naopak uprostřed se daří rostlinám světlomilným. Určitě stojí za to poradit se s odborníkem, který zajistí nejen to, že kombinace bude zajímavá na pohled, ale také že se bude rostlinám dobře dařit. Některé mohou být atraktivní i přes zimu, kdy je zdobí suché květy a listy.
Výsadba rostlin byla posledním krokem. Nejprve bylo potřeba připravit malé terasy, do kterých je voda přiváděna štěrkovými cestičkami. Foto: Miroslav Pácl
Jak zapojit sousedy
Poté, co těžká technika odjela, bylo čas přizvat sousedy. Zpráva o projektu se po Suchdole rychle roznesla. Vyšla zpráva v místním zpravodaji a šířila se i ústně díky členům spolku. Protože jde o exponované místo, tak se o tom dost lidí dozvědělo jednoduše proto, že šli zrovna kolem. Oblíbená byla zejména fáze, kdy došlo na sázení rostlin. Ale místní zvládli svépomocí i různé drobnější dodělávky a modelování terénu, a jedna ze sousedek ochotně povolila používat na zalévání vodu ze své studny. Adriana Skálová ze spolku Suchdol žije říká: „…pan Miroslav Pácl doplnil ze svého spoustu dalších sazenic a cibulek. Z navrženého drobnějšího vsakovacího záhonu se při realizaci neudržel a rozjel to ve velkém, o své vůli, píli, z radosti a ku prospěchu věci.“
Záhon sloužil i jako inspirace pro vlastní zahrádky, Míra se v průběhu prací s mnoha místními zapovídal a měl tak na svědomí i malou osvětu. Spolek uvažoval i tom, že by mohli na toto téma přímo zorganizovat besedu. Sice se to zatím nepodařilo, ale je to skvělý nápad!
Na závěr nechybělo umístění pamětní dřevěná desky a “slavností otevření”, které se opravdu vydařilo. Sešlo se asi 30 lidí, bylo připraveno občerstvení, krátký proslov o tom, jak záhon funguje a pak už se doslova zpívalo a tančilo! Někteří lidé, kteří bydlí poblíž záhonu, byli zprvu k nápadu skeptičtí, ale i oni mají nyní z výsledku radost.
Při slavnostním otevření se zpívalo a tančilo. Foto: spolek Radost
Nechybělo ani občerstvení a umístění pamětní cedulky. Foto: vlevo spolek Radost, vpravo Klára Dušková
A fakt to funguje?
Funguje! Důkaz máme na videu, kdy Míra natočil záhon přímo v akci, koncem dubna při dešti. Je vidět, že se voda ze žlabu dostává nejdříve do větší tůňky, ze které postupně odtéká štěrkovými cestičkami do prohlubní osázených rostlinami. Místí se sem za deště chodí ze zvědavosti dívat.
A když zrovna neprší, tak záhon zdobí své okolí rozkvetlými květy. V dubnu, kdy jsem se zde byla podívat, tak byl zrovna plný narcisů a tulipánů. V polovině května zase kvetly modré a růžové orlíčky, svízel, okrasné česneky nebo zběhovce.
V polovině května vykvetly třeba okrasné česneky a bílý svízel. Foto: Klára Dušková
Co bude dál?
Záhon bude samozřejmě potřeba udržovat a postupně vylepšovat. Pečovat o něj zatím bude Míra společně se členy spolku, ale je domluveno, že časem to převezme městská část v rámci své správy zeleně. Kromě toho už mají vytipována další místa, kde by chtěli něco podobného vytvořit. Jde o městské pozemky a vize je spojit tyto úpravy s plánovanými rekonstrukcemi ulic. To je ideální řešení, protože je většinou těžší budovat podobná opatření “zpětně” – silnice bývají často pod okolním terénem, což je komplikace pro svedení vody do záhonu. A zlepší se tím nejen hospodaření s vodou ve městě, ale i estetika. Jak říká Míra: “Zahrada je moje hobby, a je hezké, když můžu přinést kousek zahrady i do veřejného prostranství.”
Chtěli byste mít kousek zahrady i u vás? Podobné projekty rádi finančně podpoříme, využít můžete náš program Místo, kde žijeme nebo Fond pro udržitelný život. Pokud vás zajímá problematika hospodaření s vodou ve městě, přečtěte si kapitolu “Zastavěná území” v naší krajinářské publikaci. A jestli máte jakékoliv dotazy, napište mi na klara.duskova@nadacevia.cz.
Kousek zahrady ve veřejném prostoru, kterou v květnu zdobily třeba modré a růžové orlíčky. Foto vlevo: Klára Dušková, vpravo: Miroslav Pácl
Zaujal vás text? Prostudujte si publikaci Naše krajina nebo si přečtěte další zelené články na našem webu.
Chcete více inspirace? Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více.
Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme.
